V pondělí 21. srpna 1911 visí v pařížském Louvru na zdi prázdné háky. Obraz, který dnes zná celý svět, je pryč. Zpočátku si nikdo nemyslí, že jde o krádež. Zaměstnanci jsou přesvědčeni, že Mona Lisa je jen v restaurátorské dílně nebo u fotografa.
Když se ukáže pravda, propukne jeden z největších honů na zloděje v dějinách umění. Paradoxně právě tato krádež promění renesanční portrét Leonarda da Vinciho v nejslavnější obraz planety.
Vincenzo Peruggia (1881-1925), dvaatřicetiletý italský natěrač skla, Louvre dobře zná. Před časem zde pracuje pro firmu, která instaluje ochranné skleněné kryty obrazů. V pondělí ráno přichází do muzea v bílém plášti, jaký nosí zaměstnanci.
Využívá skutečnosti, že v pondělí je Louvre pro veřejnost zavřený. Sundá obraz ze stěny, odnese ho na schodiště, vyjme z těžkého rámu i ochranného skla a dřevěnou desku s portrétem ukryje pod oděv.
Když narazí na zamčené dveře, pomůže mu instalatér, který netuší, že právě pouští ven zloděje století. Následující den přichází malíř Louis Béroud, aby kopíroval slavné obrazy. Místo Mony Lisy však vidí jen prázdné místo na zdi.
„Myslel jsem, že obraz odnesli fotografové,“ vypovídá později. Teprve po několika hodinách zaměstnanci zjišťují, že obraz skutečně zmizel.
Podezřelý je i básník
Francie propadá šoku. Noviny tisknou obrovské titulky, před Louvrem se tvoří zástupy zvědavců a lidé přicházejí jen proto, aby spatřili prázdné místo na stěně.
Policie vyslýchá stovky osob a mezi podezřelými se na čas ocitají i básník Guillaume Apollinaire a mladý Pablo Picasso. Historik umění Noah Charney připomíná:
„Lidé nejprve předpokládali, že obraz byl přemístěn nebo fotografován. Krádež byla tak nepředstavitelná, že ji nikdo neočekával.“ Vyšetřování však dlouho nikam nevede. Mezitím Peruggia ukrývá Monu Lisu ve svém pařížském bytě v dřevěné truhle s dvojitým dnem.
Obraz tam zůstává více než dva roky, jen několik kilometrů od místa, odkud zmizel.
Chce klenot vrátit do vlasti
Až na konci roku 1913 napíše Peruggia dopis florentskému obchodníkovi s uměním Alfredu Gerimu. Tvrdí, že chce obraz vrátit do Itálie, protože věří, že ho Napoleon neprávem odvezl z vlasti.
Ve skutečnosti je to omyl, Leonardo da Vinci přivezl obraz do Francie ještě za svého života a prodal jej francouzskému králi Františku I. Když Peruggia přinese Monu Lisu do Florencie, odborníci okamžitě poznají originál a přivolají policii.
Zloděj zatknou a obraz se po triumfální cestě po Itálii v lednu 1914 vrací do Louvru. Historici se dnes shodují, že největší kořistí Vincenza Peruggii nebyly peníze, ale nechtěná reklama.
Před rokem 1911 byla Mona Lisa ceněným renesančním dílem, po krádeži se stává celosvětovým symbolem umění. Spisovatelka R. A. Scottiová výstižně poznamenává: „Krádež vytvořila z Mony Lisy první skutečně globální mediální celebritu.“
