Skip to content

Král světa Kýros II.: Mocného Peršana pokořila až žena

„To dítě nesmí přežít!“ vynáší ortel smrti nad svým právě narozeným vnukem médský král Astyages. Podle věštby ho má chlapec jednoho dne svrhnout z trůnu, a to mocný panovník nepřipustí. Svého věrného sluhu pověřuje, aby novorozeně zabil. Harpagus, určený k vražednému úkolu, to však při pohledu do nevinných dětských očí nedokáže.

Místo toho dítě odnáší do hor v naději, že tam zemře samo. Naštěstí nemluvně nacházejí pastevci a ujímají se ho. Tak spřádá legendy kolem původu velkého perského krále Kýra II. (asi 600/576–530 př. n. l.) řecký dějepisec Herodotos (asi 484–430/420 př. n. l.). Ne náhodou Peršanův osud připomíná příběh bájného Oidipa – starověk si takto zkrátka představuje zrod velkého hrdiny. Když je chlapci deset let, je zřejmé, že nemůže být pastevcovým vlastním synem.

Astyages nařizuje Harpagovi, aby malého Kýra zavraždil.

Astyages (vláda přibližně v letech 585–550 př. n. l.) se o něm dozvídá a Harpagus musí na kobereček. Přiznává se. Král ho za trest donutí sníst jeho vlastního syna, opečeného a naporcovaného. K samotnému Kýrovi je mnohem shovívavější. Dovolí mu vrátit se ke svým biologickým rodičům. Jeho otec Kambýsés I. (vláda přibližně v letech 600–559 př. n. l.) z dynastie Achaimenovců panuje jako vazal Médů v království Anšan, což je základ budoucí Perské říše.

Bylo prozíravé použít v bitvě u Thymbry velbloudy.

Věštba se naplnila
Kýros se zřejmě nejprve stává spoluvládcem svého otce. Po jeho smrti se moci ujímá sám a prvním, na koho si vyšlápne, je Médská říše krále Astyagese (rozkládala se na severozápadě dnešního Íránu). Má k tomu šikovného pomocníka Harpaguse, kterého žene touha po pomstě. Oba muži společně podněcují Astyagesovy poddané, aby proti králi povstali. Vzhledem k jeho krutosti to není zase až takový problém. Dobýt médskou metropoli Ekbatanu v roce 549 př. n. l. je pak pro Kýra skoro hračka. Astyages je svržen z trůnu a Peršan vyplení královskou pokladnici. Zároveň učiní první krok k tomu, aby sjednotil rozdrobené kmeny Peršanů z různých měst v jeden stát.

Harpagus zůstal Kýrovi věrně po boku.

Velbloudi jako zbraň
Krátce poté, co Kýros zdolá říši Médů, musí řešit problémy s Lýdií – královstvím rozkládajícím se v Malé Asii na území dnešního západního a středního Turecka. „Pane, použij do prvních řad svého vojska velbloudy,“ radí tehdy Kýrovi chytře Harpagus. V bitvě u Thymbry (v blízkosti legendární Troje) se v roce 547 př. n. l. ukáže, jak prozíravý to je tah. Pach velbloudů totiž plaší lýdské koně. Králi Kroisovi se nedaří držet své řady a drtivě prohrává. Kýros II. však nad protivníkem ukáže velkorysost. Podle Herodota dává lýdskému králi život a přijímá ho do svých služeb jako rádce. Po Lýdii si Kýros podmaňuje i řecká města na západním pobřeží dnešního Turecka. Stále ale nemá dost. Svou pozornost obrací na východ k Novobabylonské říši.

Královna Tomyris si podle legendy nechala přinést Kýrovu hlavu. Pomstila tak smrt vlastního syna.

Oklame říční proud
Bez větších potíží vstupují Peršané v říjnu 539 př. n. l. do slavného Babylonu a opět k tomu využívají důmyslný tah. Odvádějí řeku Eufrat, která město přirozeně chrání před útoky nepřátel, do umělého kanálu, takže vodní hladina v ní klesá do výše mužských stehen. Kýrova armáda tak může v noci zaútočit ze směru, s nímž v Babylonu nikdo nepočítal. Kýrovy armády si dále podmaňují střední Asii a Kavkaz. Podle některých starověkých historiků panovník podniká i úspěšné tažení do Indie. „Já jsem Kýros, král světové říše, velký král, mocný král, král Babylonu, král Sumeru a Akkadu, král čtyř částí světa,“ prohlašuje o sobě hrdě. Vojenské tažení proti Massagetům, žijícím na území dnešního Kazachstánu, se mu však stává osudným. Král umírá podle Herodota „v té nejlítější bitvě, jakou starověký svět zažil“. Je to o to potupnější, že porážku mocnému Peršanovi uštědří žena – královna Tomyris.

wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti
Zobrazit více …