Nálezy archeologů pomáhají také rozlousknout záhadu stravy našich pravěkých předků.
Stopy jídla na nádobách, zbytky dávných kuchyní, zuby z lidských ostatků i vlasy, to vše nám prozrazuje, že jídelníček kdysi nebyl jednotvárný a lidé se uměli přizpůsobit změnám.
Archeologické naleziště Durrington Walls se nachází v jižní Anglii přibližně tři kilometry od monumentů Stonehenge, postavených přibližně v období 3000–2000 př. n. l. Pravěcí lidé si zde vybudovali velkou osadu, tvořenou až stovkami domů.
Žili tu pouze krátkou dobu, maximálně 45 let, a patřili zřejmě ke stavitelům Stonehenge. Odborníci se zabývali jídelníčkem zdejších osadníků a v roce 2016 seznámili veřejnost s výsledky. Na střepech keramických nádob našli zbytky potravin a zkoumali je.
Podle názoru vedoucího výzkumného týmu Olivera Craiga z univerzity v anglickém Yorku tvořilo jídelníček stavitelů především maso a v menším množství mléko. Vepřové a hovězí maso lidé připravovali ve svých obydlích, někdy je také opékali venku. Rostlinné stravy konzumovali minimum.
Vydatný oběd zapili pivem
O stravě našich předků vypověděl objev českých archeologů z roku 2009. V lokalitě Pavlov VI, ležící na jihu Moravy u hranic s Rakouskem, našli kuchyň pocházející z období 29 000 př. n. l.
Analýzou zbytků kostí zjistili, že převážnou část tehdejší stravy tvořili obrovští mamuti. Poradili si ale i s úbytkem velkých zvířat, které operativně nahradili konzumací menších živočichů a rostlin.
V jihovýchodní Francii, v Roquepertuse u městečka Aix-en-Provence, objevili badatelé v roce 2011 naklíčená zrna ječmene. Pocházela z doby před 2500 lety. Poblíž narazili na pec na sušení zrn, a proto usoudili, že zde stával pivovar.
Nález zrn potvrzuje, že Evropané už tehdy pili pivo. Nejenom zbytky na keramice nebo lidské zuby představují svědectví o složení stravy v minulosti.
Výzkumy mumifikovaných dětí kmene Inků, nalezených v roce 1999 na vrcholu peruánské sopky Llullaillaco, potvrzují, že o složení potravy mohou vypovídat i vlasy.
Dlouhá hříva 13leté dívky, která žila cca kolem roku 1500, prozradila, že asi rok před smrtí začala jíst místo brambor hodně kukuřice a masa.
Pomalé vaření a pečení a jídlo pro chudinu
Pokud si myslíte, že vychytávky ohledně šetrného a ekologického vaření nebo příprava tzv. slow stravy tedy dlouhého pečení a vaření, při kterém se zachová maximum výživové hodnoty pokrmu, mýlíte se. Lidé to uměli už dávno.
Potvrzují to třeba koule z jílu se zbytky plodin, které nalezli v roce 2013 badatelé na mexickém poloostrově Yucatán. Usoudili proto, že Mayové vytvořili zvláštní technologii vaření. Jídlo vložili do kukuřičných listů, které obalili jílem.
Následně potraviny buď vařili ve vodě, nebo pekli v horkém popelu. Časy se mění. Co dnes považujeme za speciální lahůdku, která je výsadou jenom pro bohaté, mohlo být kdysi běžným pokrmem nejnižších vrstev.
Napovídají to archeologické vykopávky, které proběhly v roce 2010 v londýnských divadlech Rose a Globe. Prokázaly, že si návštěvníci divadelních představení už na počátku 17. století pochutnávali na ústřicích, tehdy jídlu chudiny. Svědčí o tom dochované skořápky.
