Skip to content
reklama

Jedovaté žabky: Nádherně zbarvená smrt!

Jsou krásné svým zbarvením, ale jsou prudce jedovaté. Jejich výrazné barvy přímo vybízejí k pohlazení, mají však naprosto opačné poselství. Jed pralesniček je užíván místními indiány, kteří toxickou látkou potírají hroty svých šípů.

Pralesničky neboli „šípové žáby“ jsou jedním z nejčastěji chovaných druhů žab.

Při rozmnožování mají i pralesničky své vlastní rituály námluv. Foto: Pixabay

Čeleď pralesničkovití (Dendrobatidae) zahrnuje druhy pestře zbarvených žab, které se vyskytují v tropických pralesích Střední a Jižní Ameriky – např. Kostarika, Panama, Kolumbie, Brazílie, Nikaragua a Bolívie.

Špičky prstů předních nohou jsou pokryty polštářky, které jim slouží jako přísavky, takže kromě země je jejich výskyt možný i v korunách stromů – proto se jim často říká stromové žáby. Stejně jako muchomůrka červená (Amanita muscaria) upozorňuje na svou toxicitu výraznou barvou kloboučku, tak i pralesničky na první pohled signalizují výstražným zabarvením.

Označení „šípové žáby“ si vysloužily díky prudce jedovatému jedu v kožních žlázách, který místní obyvatelé využívají při lovu.

blank
Některé jsou tak zajímavé, že i lidé by se od nich mohli učit. Foto: Pixabay

Jak toxin získat?

Britský námořní důstojník Charles Stuart Cochrane (1818-1850) cestoval v letech 1823 a 1824 po kolumbijských oblastech Choco a Noama a byl jedním z prvních Evropanů, který podal zprávu o používání šípového jedu, jenž je nazýván kokoi.

Indiánský kmen Chocó získává jed ze žab specifickým způsobem. Propíchnou je totiž dřívkem od úst až k zadní noze. Tvor začne následně potit vrstvu toxinu v podobě bílé pěny. Jiným způsobem získávání jedovatých kapek je zahřívání žab nad ohněm a odchytávání jedu do nádob.

Některé kmeny ještě smíchají jed se směsí ze zkaženého masa. Jed je účinný i rok po odběru. Další možností je zahřívání žab v bambusové tyči a jed pak zkombinovat s výtažkem z amarylkovité rostliny (Buphane toxicaria). Takto připravená jedovatá směs má mít životnost i několik desítek let. Jed z jedné žáby vystačí na 50 hrotů šípů.

blank
Nejdříve si samička dává na čas a volání partnera ignoruje, když však přijde ta pravá chvíle, začne hladit jeho hlavu a čenich, případně předvede jakýsi zásnubní tanec, který spočívá v pomalém obcházení partnera. Foto: Pixabay

Smrtící polibek

Jedovatou látku pralesničky vylučují skrze kožní žlázy – pochází buď z potravy (brouků čeledi bradavičníkovitých (Melyridae)), nebo ho syntetizují přímo v kůži. Kožní sekret obsahuje vysoce účinné toxické chemické látky, které spadají do skupiny lipofilních alkaloidů.

Látky se dělí do 5 skupin toxinů – batrachotoxiny (nejjedovatější), histricotoxiny, pumiliotoxin B, pumiliotoxin C, gefyrotoxin. Batrachotoxin (má jen rod Phyllobates) silně zvyšuje propustnost membrány neuronu pro transport sodíkových iontů, čímž způsobuje paralýzu nervových center.

Navíc je extrémně aktivním kardiotoxinem. Jed z jedné žáby by dokázal usmrtit 8 lidí nebo 20 000 myší. Odborníci se rozhodli sestavit chuťový test jedu pralesniček. Test probíhal tak, že vědci políbili kůži žab a podle palčivosti chuti, bolesti a znecitlivění rtů rozeznávali jednotlivé druhy.

Nejednalo se však o bezpečný experiment, proto výzkum převzali pracovníci biochemických laboratoří.

blank
Vypadá to jako hra, když žáby poskakují za sebou. Foto: Pixabay
Foto: Úvodní foto: Pixabay
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články