Skip to content

Japonská zvěrstva za druhé světové války: Jaké prohřešky má na svědomí země vycházejícího slunce?

Méně připomínaným faktem je, že nejen Německo a Sovětský svaz má během druhé světové války řada států na svém kontě zločiny proti lidskosti, Patří mezi ně i Japonsko. Jaké prohřešky má na svědomí země vycházejícího slunce?

1. Útok na Malajsko

Děsivé události v Pearl Harboru jsou notoricky známé. Již méně se ale ví, že současně s tímto útokem proběhne 7. prosince 1941 útok na britskou kolonii Malajsko, a to bez vyhlášení války nebo jakéhokoli ultimáta. V době útoku je nic netušící Británie ve vztahu k Japonsku neutrální. Malajsko je strategicky významným místem, poněvadž se jedná o velkého producenta cínu a kaučuku, což je bezesporu důvodem, proč se stane cílem japonské invaze. Až do konce války je oblast okupována Japonci.

Jedním z prvních cílů bojechtivých Japonců se stává Hong Kong.

2. Bombardování Hongkongu a Singapuru

Kromě Malajska se krutý osud nevyhne ani městům Hongkong a Singapur. O Singapur Japonci stojí jakožto o významný přístav, který poté drží až do konce války. K útoku dojde taktéž bez jakéhokoli předchozího varování, což prakticky zabrání evakuaci civilního obyvatelstva. Oběti na životech jsou proto obrovské. V případě Hongkongu jsou následky o něco méně děsivé, protože tamější správa útok očekává, a proto je již v roce 1940 podstatná část žen a dětí evakuována. Pod britskou správu se město taktéž dostane až po roce 1945.

3. Masové zabíjení: Zločiny proti lidskosti

Odhaduje se, že mezi roky 1937 a 1945 může být japonskými vojáky zabito kolem 10 milionů lidí. Z toho 6 milionů Číňanů, obyvatel Tchaj-wanu, Singapuru, Malajsie a dalších států. Jsou mezi nimi jak civilisté, tak váleční zajatci. Vojenský tribunál v Tokiu kupříkladu zjistí, že v Nankingu je v letech 1937–1938 povražděno 300 000 civilistů a válečných zajatců. Během války se Japonci neštítí ani tak děsivých praktik, jako je pohřbívání lidí zaživa. Kromě toho také znesvěcují hřbitovy a s mrtvými nakládají neuctivě.

Japonští vojáci srazili Čínu na kolena velmi rychle.

4. Zvrácené experimenty: Japonští lékaři dělají pokusy na lidech

Zvláštní japonské jednotky odpovědné za výzkum chemických zbraní a medicínský pokrok provádějí ve válečných letech pokusy na civilistech, kteří jsou z nějakého důvodu nepohodlní, stejně jako na válečných zajatcích. Mnoho obětí tak musí podstoupit vivisekce (pitvy zaživa), amputace a testy chemických zbraní. To vše navíc bez anestezie, poněvadž se věří, že ta by mohla negativně ovlivnit výsledky experimentů. V rámci tohoto počínání kupříkladu kolem 400 000 Číňanů zemře na choleru, tyfus a další nemoci. Ke konci války chtějí Japonci zaútočit bakteriemi moru na USA, pět týdnů před plánovaným útokem se však vzdají.

Pokusy na lidech rozhodně nejsou něčím, čím by se Japonci pyšnili.

5. Použití chemických zbraní: Nemorální bojové praktiky

Od roku 1938 používá japonská armáda fosgen, chlor, lewisit a chlorpikrin. Jedná se o nebezpečné a toxické látky způsobující zasaženým smrt či vážné zdravotní potíže. O rok později je také poprvé nasazen jedovatý plyn yperit, který zabije například mnoho Číňanů. Znovu je tato zbraň použita v roce 1941 při boji o Jičang. Oblast je přitom plná čínských civilistů, které bohužel není možné evakuovat. Jen zasažených vojáků je kolem 1600. V japonských záznamech stojí na adresu této události lakonická poznámka, že „účinek plynu se zdá být značný“. Teprve v roce 2004 vyjde najevo, že v roce 1944 je v souostroví Moluky na australských a nizozemských zajatcích testován kyanid.

Yperit byl poprvé využit Němci za 1. světové války v Belgii, Japonci se inspirovali.

6. Mučení válečných zajatců: Nelidské podmínky vězňů

Japonské císařské síly se neštítí tyranizovat a mučit své vězně. Většinou k tomu dochází s úmyslem, aby mučení prozradili důležité informace o strategii nepřítele. Tehdejší japonský důstojník Uno Šintaro uvádí: Hlavním prostředkem, jak se dostat k informacím, bylo získat je výslechem vězňů. Mučení bylo nevyhnutelnou nutností. Vraždění a pohřbívání přirozeně následuje. Věřil jsem a jednal tímto způsobem, protože jsem byl přesvědčen o tom, co dělám. Dělali jsme to v zájmu naší země.” Japonci nepovažují na bojišti nikdy Číňany za lidi. To jen dokládá, jak nehumánní je za války japonské chování.

Nankingské vraždění je jedním z největších masakrů v celé historii.

7. Kanibalismus: Hlad, nebo prostá neúcta?

Mnoho svědků hovoří, že japonští vojáci se v mnoha částech Asie uchylují ke kanibalismu. Jak později vypovídají před vojenským soudem, mnohdy jsou k tomu donuceni z toho důvodu, že značně vázne zásobování a mnozí vojáci umírají hlady. V mnoha případech však Japonci nepojídají mrtvé vojáky, ale za účelem obživy cíleně zabíjejí vězně či nepřátele. Z ještě teplých mrtvol poté na místě odřezávají kusy masa a po malých skupinkách si je smaží. Jeden ze zajatců po válce vypoví: „Japonci začali vybírat vězně a každý den byl jeden z vězňů zabit a vojáky sněden. Osobně jsem viděl, jak bylo na tomto místě asi 100 vězňů Japonci snědeno.“ Někteří důstojníci, kterým bylo podobné jednání prokázáno, jsou po válce popraveni.

Hlad, krvežíznivost, nebo zvrácenost? Kanibalismus v řadách Japonců nebyl ničím výjimečným.

8. Nucené práce: Otrocká dřina v příšerných podmínkách

Civilisté a váleční zajatci jsou během války hojně využíváni k nuceným pracím v celé zemi. Kolem 10 milionů lidí je k práci mobilizováno. Ztráty na životech nebo nevratně poškozené zdraví přitom nejsou žádnou výjimkou. 100 tisíc dělníků tak kupříkladu zahyne během stavby barmsko-thajské železnice. Na ostrově Jáva je k nuceným pracím povoláno čtyři až deset milionu lidí, úmrtnost je přitom přes 80 procent. Kromě toho Japonsko v tu dobu není signatářem Ženevské úmluvy, takže není vázáno povinností se k vězňům chovat podle mezinárodních pravidel.

9. Rabování: Žádná zlodějna jim není cizí

Historici uvádějí, že japonská vláda a vojenský personál se nejen za války, ale i v období před ní, podílí na mnoha krádežích a na rozsáhlém rabování. Týká se to nejen náhodného zabavování pozemků a nemovitostí, ale také loupeží cenností z bank a trezorů. Bezostyšně rabovány jsou také chrámy, kostely, muzea, ale také soukromé domy. Nutno dodat, že jen minimum uloupených předmětů se podaří navrátit původním majitelům.

Ani přeživší ženy nemají vyhráno, z mnohých se nedobrovolně stávají “comfort women”.

10. Comfort women: Sexuální násilí v Japonsku

Comfort women (v překladu utěšitelky) je pojem, který se vžije pro ženy v japonských armádních nevěstincích. Jde o ženy, které jsou k prostituci donuceny buď přímo násilím, nebo pod nějakou záminkou. Jejich životní podmínky jsou kruté, za svou nedobrovolnou profesi navíc nedostávají zaplaceno. Vojáci veřejné domy využívají prakticky neustále a nezáleží jim na tom, zda ženy zemřou nebo budou trpět. Mnohé z nich jsou navíc hluboko pod hranicí zletilosti. Přeživší tohoto příšerného zacházení ve většině případů nejsou po válce odškodněny a teprve v roce 2007 se za hrubé zacházení se ženami během války japonská vláda oficiálně omluví.

Foto: Wikimedia.org. Autor: Alžběta Šemrová. Pro web upravil: Miroslav Horký
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …