Třetinu našeho života strávíme spánkem. V jeho středu, soumračné zóně na pomezí bdění, číhají sny. Dokážou nás inspirovat, zmást, zhmotnit naše nejtajnější touhy anebo naopak dát podobu hrůzám, číhajícím na okraji podvědomí.

Moci je ovládat, znamená stát se architektem světů, v nichž hranice neexistují. Ve stavu bdělého snění to jde.

První zdokumentované techniky kontroly vlastních snů nacházíme kolem 8. století v Tibetu coby součást tantrické meditace Milam, neboli tzv. Jógy snů.

S termínem lucidního snění však přichází až nizozemský psychiatr Frederick Van Eeden (1860-1932) na počátku století dvacátého.

Za skutečnou průkopnici, jejíž dílo inspiruje oneirology dodnes, je nicméně považována anglická aristokratka Mary Arnold-Forsterová (1861-1951).

Své poznatky o světě pod hladinou psýché shrne v knize Studie ve snech (Studies in dreams), navzdory její přesnosti o ní však jako o vědecké publikaci nikdy neuvažuje.

Vidí ji spíše jako průvodce snících, kteří ve spánku trpí stejnými úzkostnými stavy jako ona sama.

Ztrápená vizemi

Klíčem k vítězství nad noční můrou o smrti jejích synů v zákopech 1. světové války, která ji pronásleduje, je příprava. Například prostá mantra, jíž si opakuje pokaždé, když jde spát:

„Je to jen sen, až se probudíš, skončí a všechno bude v pořádku.“ Mary tak nevědomky odhaluje jednu z metod pro dosažení bdělého snění, které radí i dnešní oneirologové – autosugesci. A nejen ji.

Odhaluje několik dalších pomůcek, jak dosáhnout mistrovství v kontrolovaném snění – u postele má vždy připravený poznámkový blok, do kterého si prožité zkušenosti zaznamenává.

Po nějaké době dokáže sen na základě několika kontrol reality (opakovaný pohled na hodiny, které by měly jít, ale nejdou, na stránku knihy, jejíž obsah se s opakováním mění, apod.) bezpečně poznat.

Čím se lišíme od zvířat

O desítky let později se Maryina knížka dostává do rukou profesora na lékařské fakultě Harvardovy univerzity, Allana Hobsona, který se rozhodne její rady vyzkoušet. V práci Neurobiologie vědomí vzpomíná na své první zkušenosti takto:

„Netrvalo to dlouho, začal jsem si skutečně uvědomovat, že sním. Po procitnutí jsem mohl snům přihlížet, studovat je i kontrolovat.

Mohl jsem létat nebo se třeba milovat s kým se mi zachtělo, dokonce se i probudit, znovu usnout a vrátit se ve snu přesně na místo, kde jsem skončil.“ Inspirován vlastními zážitky, provádí v roce 2010 ve spolupráci s týmem Ursully Vossové z Goethova institutu ve Frankfurtu pokus, při se pokusí sledovat, co přesně se v lidském mozku během v průběhu tohoto fenoménu odehrává.

Svůj nález považují za jednu z prvních manifestací těch vědomých prvků lidské mysli, které nás vyčleňují ze zvířecí říše – sebeuvědomění a svobodného rozhodování.

Podle Hobsona a Vossové se dají shrnout jako zvýšená aktivita ve frontálním laloku, který zodpovídá za dlouhodobou paměť, a specifický druh gama vln. Nezní to jako velký průlom, ale důležité jsou i malé krůčky.

Žádná náhodnost

Z hlediska fungování a biologie se bdělé snění od nevědomého příliš neliší.

Oba druhy probíhají během REM (rapid-eye-movement) fáze spánku, lucidní sny však souvisejí s aktivitou v dorzolaterální prefrontální mozkové kůře, která zodpovídá za poznávací procesy a během normální spánku zůstává neaktivní.

Po nezbytném „rozpoznání“, že se jedná o sen, se však mozek začíná samovolně probouzet, proto lucidní sny alespoň pro netrénované většinou končí velice záhy.

Jak popisuje už Mary Arnold-Fosterová, klíčové je udržení rovnováhy mezi vědomím a uvolněním, které umožní setrvat v kýženém stavu co nejdéle. Bez tréninku jde zkrátka všechno ztuha.

Aplikace na sny

Nechceme-li kráčet cestou pozvolného cvičení se zapisováním snů a vytváření vlastních duševních indicií, že se nacházíme v Morfeově říši, jak píše Mary Arnold-Fosterová, nabízí nám digitální doba jako vždy řadu elegantních řešení.

Aplikace pro smartphony jako Awoken nebo DreamZ svým uživatelům údajně pomocí zvuků pomáhají navodit určitou náladu, a tak ovlivňují průběh snění. Speciální spací maska Remee pak spícím signalizuje, že se nachází v jiném světě tlumenými světly LED diod.

Zda skutečně fungují, už se budete muset přesvědčit sami. Možnost dělat cokoliv a nenechat se jen slepě unášet proudem vzpomínkových a myšlenkových asociací za trochu toho testování bezpochyby stojí.