Objev antibiotik znamenal revoluci v medicíně, která zachránila spoustu životů. Jenže, ani ne po stu letech od této události, antibiotika postupně ztrácí na účinnosti. I kvůli jejich nadužívání, vždyť si je leckdo nechává předepsat i při obyčejném nachlazení.

Bakterie, proti kterým mají tato léčiva bojovat, si tak snadněji nacházejí obranné prostředky.

Poté, co 13. září 1929 oznámil britský bakteriolog Alexander Fleming svůj objev, který odhalil v září 1928, jásali vědci: „Vskutku ojedinělý způsob pokroku prostřednictvím nepořádku!“.

Během úklidu na jedné ze zapomenutých laboratorních misek s vypěstovanými mikroby totiž nalezl plíseň, jež zabíjela okolní mikroby. Antibiotika byla poprvé v praxi použita v roce 1942 a masového rozšíření se dočkala po skončení druhé světové války.

Jenže postupem času si bakterie získaly odolnost, ze které až mrazí. Příkladem může být zlatý stafylokok kmene MRSA. Ten v sobě skrývá potenciál, který by umožnil vypuknutí nebezpečné epidemie.

Nové kmeny MRSA si již mohou zapsat jedno pomyslné prvenství, jsou nejčastější příčinou kožní infekce v USA.

On už běžný zlatý stafylokok žijící na pokožce asi třetiny veškeré populace dokáže po proniknutí do organismu nadělat slušnou paseku. Antibiotika si s ním zpočátku dokázala poradit, ale on své zbraně nesložil.

Postupem času si vytvořil vůči lékům rezistenci tím, že účinné látky v nich obsažené dokázal degradovat. Nejdříve se vypořádal s penicilinem a později i s meticilinem.

Tyto odolné kmeny začali odborníci označovat jako meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA). Záhy pak došlo rozšíření těchto kmenů po Evropě a Spojených státech.

Bakterie MRSA nejvíce ohrožují lidi s oslabeným imunitním systémem. Zvláště se jim tedy daří v nemocnicích, ostatně ne nadarmo se jim také říká nemocniční suberbakterie. Na zdravé jedince útočí jen opravdu ve výjimečných případech. Každopádně ani sebelepší nemocnice se těmto organismům nedokáže vyhnout.

Není třeba zatím panikařit, lze se jen smířit s tím, že MRSA budou žít na této planetě i s ostatními organismy. Jde jen o to je udržet pod kontrolou. K tomu pomáhají výzkumy, které se snaží nahlédnout pod pokličku jejich vývoje.

Mezinárodní tým vědců nyní mapuje evoluci stafylokoků. Zejména se soustředí na změny v jeho DNA, které mu pomohly přizpůsobit se v původně nepřátelském prostředí.

Dosavadní analýzy ukazují, že hostiteli předků těchto nebezpečných bakterií bývali v dávných dobách lidé.

S postupným nástupem zemědělství (Na Blízkém Východě před 12 000 lety, mezi středoevropskými hvozdy podstatně později), se tyto patogeny naučily využívat k životu i hospodářská zvířata.

Drzost těchto organismů nezná mezí. Ve chvíli, kdy se tyto kmeny přesunou na dosud neznámé hostitele, důkladně si je prozkoumají, vyhodnotí si, které geny by se jim hodily k přežití, a ty posléze jednoduše ukradnou. Tak získají odolnost, již dokážou znásobit i rezistencí vůči antibiotikům.

Důsledky toho jsou patrné dodnes.

Právě skot je v současnosti největším šiřitelem bakterií MRSA. Podle badatelů, jejichž tým vede Jukka Corander z Helsinské univerzity, je naprosto nezbytné monitorovat tyto kmeny patogenních bakterií vyskytujících se u hospodářských zvířat.

Odsud totiž hrozí největší riziko případné infekční nákazy vyvolené bakteriemi MRSA.