Stavitelství a architektura jsou zpravidla vnímány jako čistě mužské záležitosti. Ale to přece nemusí být pravda. Britsko-irácká architektka Zaha Hadid je jasným důkazem, že královna výtvarných umění architektura neobcuje jen s muži.

Příběh Zahy Hadid také dokumentuje, že zdaleka ne každý, kdo vyrůstá v prostředí islámu, se musí nutně stát fundamentalistou a teroristou.

Zaha Hadid nejdříve vystudovala matematiku na Americké univerzitě v libanonském Bejrútu. V letech 1972–1977 studovala architekturu na Architectural Association v Londýně, kde se potkala s dalšími slavnými architekty, jako byli Alvin Boyarski, Rem Koolhaas či Daniel Libeskind.

Hadidová byla dlouhá léta známá především tím, že její modernistické projekty byly sice vyzdvihovány jako výjimečné a dynamické, ovšem jen zřídkakdy se dočkaly realizace.

To však je již minulostí. K jejím nejslavnějším realizovaným dílům patří hasičská zbrojnice v německém Weilu nad Rýnem, lyžařský skokanský můstek v Innsbrucku, Rosenthalovo středisko současného umění v americkém Cincinnati, muzeum moderního umění MAXXI v Římě, londýnský olympijský plavecký bazén, opera v čínském městě Kuang-čou či egyptský pavilon na výstavě Expo 2010 v Šanghaji.

V roce 2004 obdržela jako první žena v historii prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Do architektonického nebe odešla 31. března 2016.