Asi není třeba zdůrazňovat, že k orientaci ve světě živočichové nutně potřebují své smysly. Pro člověka je v tomto ohledu nejdůležitější zrak. I on se však může poškodit a poté nastává problém. Avšak práce českých vědců možná pomůže poškozený zrak zachraňovat.

Nanotechnologie jsou velkým hitem poslední doby. A byť v některých oborech česká věda poněkud zaostává, v oblasti nanotechnologií patří ke světové špičce. Zásluhu na tom má především Technická univerzita v Liberci. A právě její nanovlákna mohou dát naději lidem s poškozeným zrakem.

Nanotechnologie a kmenové buňky. To je tajemství celého výzkumu.

Vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky prokázali v rámci základního výzkumu významné zlepšení hojení poškozeného povrchu oka ve chvíli, kdy jsou do boje povolány kmenové buňky.

Ty dokonce dokážou zvýšit v některých případech možnost záchrany zraku. Pro růst kmenových buněk a jejich přenos na oko vědci čeští využili speciální nanovlákna vyvinutá Technickou univerzitou v Liberci.

Právě tato nanovlákna zajistí, že na nich napěstované kmenové buňky zůstávají na oku na správném místě. Kmenové buňky přitom mohou být získány buď ze zdravého oka pacienta, z jeho kostní dřeně, či tukové tkáně, anebo také od jiného dárce.

Experimenty dosud probíhaly v laboratorních podmínkách, přesto je naděje, že nový postup bude fungovat i u člověka, vysoká.

Než budou moci být výsledky výzkumu, který financovala Grantová agentura ČR, uvedeny do praxe, musí být ještě bezpečnost a účinnost terapie prokázána klinickými testy a následně schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv. „V některých státech je už v současné době léčba poruch oka pomocí kmenových buněk využívána v klinické praxi.

U nás ale zatím ne. A přitom česká metoda s nanovlákny jako materiálem pro růst a přenos buněk nabízí celosvětově unikátní řešení,“ říká vedoucí výzkumu, Vladimír Holáň z Ústavu experimentální medicíny.

„Tam, kde je tato léčba umožněna, se zatím místo nanovláken používají různé druhy gelů, kolagenových nosičů nebo kontaktních čoček,“ dodává s tím, že terapie pomocí kmenových buněk může být řešením tam, kde je poškození oka rozsáhlejší a nestačí už využití stávajících metod léčby spočívajících především v transplantaci rohovky získané od dárce.

Výzkum již prokázal, že kmenové buňky přenesené přímo na poškozené místo mohou podporovat hojení a obnovu rohovkové tkáně. Rohovka chrání povrch oka a zároveň zprostředkovává přenos světelných paprsků na sítnici.

Snížení její průhlednosti v důsledku poškození nebo onemocnění může vést ke zhoršení zraku, v krajních případech až k úplné slepotě. Regenerace rohovky a obnova rohovkové tkáně jsou proto předmětem intenzivního studia.

Hledají se především terapeutické postupy, které nabízejí alternativu k transplantaci. Těmi může být právě obnova tkáně pomocí různého typu kmenových buněk získaných přímo od postiženého pacienta.

Tím ale využití kmenových buněk v léčbě očí zdaleka nekončí. Kromě rohovky by totiž mohly pomáhat také při onemocněních sítnice.

Především při takzvané diabetické retinopatii, což je nezánětlivé onemocnění sítnice, které vzniká jako důsledek celkového postižení cév u pacientů s cukrovkou, a může vést k závažné poruše zraku až k úplné slepotě. V těchto případech je však třeba zajistit přenos kmenové buňky až k sítnici do zadní části oka.

Léčba těchto obtíží pomocí kmenových buněk by však mohla pomoci až miliónům postižených pacientů po celém světě.