Američan Walter Hunt obrací v roce 1849 v rukou kus mosazného drátu. Přemýšlí o tom, co by se z něj dalo vytvořit, aby to lidem přineslo nějaký užitek. Zatím si ale láme hlavu marně. Trvá dlouhé tři hodiny, než konečně přijde spásný nápad.

„Jak já jen smažu svůj dluh?“ uvažuje americký mechanik Walter Hunt (1796–1859). Sedí doma, ale nic ho nenapadá. Kamarádovi Hunt dluží v roce 1849 už dlouhou dobu 15 dolarů a nemá nejmenší tušení, z čeho by mu je měl vrátit.

Tíží ho proto svědomí. Protože ho ale přítel velmi dobře zná, je mu naprosto jasné, že Walter nemá peněz nazbyt.

Předveď, co umíš

Na příštím setkání proto předejde vodopádu omluv jednoduchým způsobem. Vnutí Waltrovi kus drátu se slovy:

„Když z něj uděláš něco rozumného, nejenom, že smažu tvůj dluh, ale dokonce ti za vynález zaplatím 400 dolarů.“ Hunt jeho nabídku přijme, i když zatím ještě vůbec neví, jestli se mu povede na něco smysluplného přijít.

Přítel je nadšený

Doma potom sedí a zkouší drát ohnout a stočit. Jenže čas a pořád nemůže přijít na nic užitečného. Konečně po třech hodinách překládání drátu z ruky ho něco napadne. Vylepší starou sponu. Stočením drátu se mu povede vytvořit pružinu, která uzavře špendlík.

Nebezpečnou špičku zakryje, proto také novinka dostává název bezpečnostní špendlík. Jeho přítel je z nápadu nadšený.

Pomník pro sponku

Hunt si tak vydělá 400 dolarů. I když konečně vrátí svůj dluh příteli, pořád mu ještě zbývá 385 dolarů.

Svůj nápad si také nechává 10. dubna 1849 patentovat na úřadě pod číslem 6281. Praktický vynález má dokonce i svůj pomník u De Youngova muzea v americkém San Franciscu.