Skip to content

Horor jménem fantomová noha: Trápí většinu pacientů po amputaci!

Muž se kroutí bolestí. Ta nesnesitelná bolest v pravé ruce! Svědění, píchání, pálení, brnění. Nejhorší je, že pacient se na bolavém místě ani nemůže poškrábat. Pravou ruku totiž vůbec nemá.

Mozek každého z nás ve zlomku vteřiny přijímá nespočet informací z celého těla i jeho okolí, musí je bleskurychle vyhodnocovat a stejným tempem vydávat povely k odpovídajícím reakcím organismu. Přesto však leccos nasvědčuje tomu, že toto velkolepé řídící centrum v naší hlavě se může dopouštět zásadních a nevysvětlitelných přehmatů.

Mozek nám dokáže připravit hororové zážitky.

Mozek na lavici obžalovaných

Téměř před 500 lety francouzský chirurg Ambroise Paré (1510–1590) poprvé zaznamená podivný úkaz. Vojáci po amputaci pociťují bolest v končetinách, o které přišli. Paré dospěje k názoru, že viníkem jejich stavu je mozek. Uplynulo půl tisíciletí, a přestože o takzvané fantomové bolesti víme mnohem víc, zbavit se jí stále spolehlivě nedokážeme.

Bolest můžeme cítit i v případě, že danou část těla vůbec nemáme. Postará se o to mozek.

Co nemám, nemohu poranit

Podle statistik má 70 až 80 procent pacientů po amputaci končetiny pocit, jako by ruka či noha byla stále na svém místě. A co víc: velkou část z nich chybějící část těla dlouhodobě bolí! Bolest nás má především varovat. „Tady je tvé tělo poškozeno, něco s tím udělej,“ hlásí nám. Náhle se nás ale bůhvíproč snaží upozornit na zranění údu, který nemáme!

Kudy nám proklouzla bolest?

Vědci se dlouho domnívali, že za všechno mohou shluky nervových vláken, která původně vedla do amputované končetiny. Nyní však předčasně končí a mohou se i zanítit. Pak se ale ukázalo, že mozek fantomovou bolest vytváří i v případě, kdy nervová vlákna chirurgicky přerušíme hned u míchy a do mozku už tak žádná informace z dané oblasti nemá šanci dospět!

Každý má svého homunkula

K objasnění fungování mozkové kůry významně přispěje kanadský neurofyziolog Wilder Penfield (1891–1976). Sleduje nervové signály přicházející z těla do mozku a mapuje jejich cíl. Výsledkem je takzvaný Penfieldův homunkulus – miniaturní zobrazení lidského těla v postcentrálním závitu mozkové kůry. Ostatně slovo homunculus v latině znamená človíček.

Toto je homunculus!

Z ruky se stává brada

Nesmíme si ovšem homunkula představovat jako titěrnou postavičku člověka. Ve skutečnosti vůbec nemá lidský tvar – místa, kam přicházejí nervové vzruchy, jsou beznadějně přeházená. Pokud přijdeme o končetinu, odpovídající místo v mozkové kůře zůstává bez práce. Okolní oblasti toho okamžitě využijí a začnou se roztahovat.

Jízda podle zastaralé mapy

Mozek se ale nechce vzdát svého návodu k použití a tvrdošíjně lpí na mapě, která už dávno není aktuální. Neurochirurg Vilayanur Ramachandran (*1951) ze San Diega léčí pacientku, která se narodila s deformovanou rukou s pouhými třemi prsty. A i o tu přijde při autonehodě! Její fantomová končetina ale má všech pět prstů! Tak, jak to má podle mozku být.

Pacientka lékaře Ramachandrana po amputaci má pocit, že její dříve deformovaná ruka je v pořádku.

Krabice na lékařský předpis

Právě Ramachandran vyvine originální léčebnou metodu pro pacienty s fantomovými končetinami. Jejím základem je takzvaná zrcadlová krabice. Když pacient vsune dovnitř zdravou končetinu, díky zrcadlu vidí její odraz na místě, kde schází ta amputovaná. Získává pocit, že fantomový úd dokáže ovládat. Zhruba polovina Ramachandranových pacientů se po léčbě krabicí svých fantomových bolestí zbaví. Mozek tak porazí jeho vlastní zbraň – iluze.

Foto: cs.wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …