Ruiny. Všude jen samé trosky. 16. července 1945 absolvuje Winston Churchill okružní jízdu po Berlíně, kam právě dorazil na další konferenci tzv. Velké trojky. Málokdo si ho v ulicích poraženého Německa všímá.

„Na náměstí před budovou kancléřství se však shromáždil značný dav. Když jsem vystoupil z automobilu a procházel mezi přítomnými, začali mě všichni až na jednoho starce, který nesouhlasně zavrtěl hlavou, hlasitě zdravit,“ vzpomíná britský premiér Churchill (1874–1965). Navštíví dokonce i bunkr, v němž zemřel Adolf Hitler (1889–1945). Nutí ho to k zamyšlení nad pády politiků…

Volby mění plány

Ve Velké Británii jsou na spadnutí parlamentní volby a nad Churchillem visí hrozba, že neobhájí post ministerského předsedy a uprostřed konference v Postupimi, která se nachází v těsném sousedství Berlína, bude muset balit kufry.

Tak se také stane a Churchilla během rozhovorů nahrazuje nový britský premiér Clement Attlee (1883–1967).

Prezident Franklin D. Roosevelt (1882–1945), bývalý důležitý člen tzv. Velké trojky, je již po smrti, a tak americké zájmy v Postupimi hájí nová hlava Bílého domu, Harry S. Truman (1884–1972). S Brity si padne do noty.

Pokud jde o sovětského vůdce Stalina (1878–1953), zdaleka není tak naivní jako jeho předchůdce. Navíc má v rukávu pořádné eso…

Děti jsou v pořádku

Státníci v Postupimi projednávají možný vývoj poválečného Německa. Churchill se ostře střetává se Stalinem nad otázkou, kudy by měla vést západní hranice Polska. Rodí se ultimátum pro stále válčící Japonsko.

„Vyzýváme japonskou vládu, aby nyní vyhlásila bezpodmínečnou kapitulaci… Alternativou pro Japonsko je úplná a naprostá zkáza,“ stojí v závěru výzvy, uveřejněné 26. července 1945. Zůstane bez odezvy. Když Spojenci hovoří o „naprosté zkáze“, nemluví do větru. „Děti se narodily v pořádku,“ dostal už 17. července 1945 Churchill šifrovanou zprávu o úspěšném testu americké jaderné bomby v poušti v Novém Mexiku. I Truman po této informaci pookřeje. Teď už totiž nepotřebuje Stalina k válce proti Japonsku.

Jde jen o to, jak to sovětskému vůdci, který zatím přesouvá části Rudé armády na Dálný východ, šetrně sdělit.

Na nic se neptal

Truman si vybírá okamžik bezprostředně po skončení oficiálního jednání 24. července 1945. Stalin je v mimořádně dobré náladě, když k němu americký prezident přistupuje jen se svým tlumočníkem a sděluje mu, že Spojené státy mají k dispozici novou, velmi účinnou bombu.

O její podstatě samozřejmě takticky pomlčí. Stalin nad tím jen blahosklonně pokývá hlavou. Úsměv ze rtů se mu nevytrácí. „Byl jsem si jist, že vůbec nemá zdání o tom, co se mu říká,“ zaznamenává Churchill, jenž s napětím celou scénu sleduje zpovzdálí.

Pak k němu přistupuje Truman. „Jak to šlo?“ ptá se britský ministerský předseda. Prezident odpovídá: „Na nic se neptal.“