Ráno zazvoní budík, do odchodu do práce zbývá dvacet minut a vlasy vypadají, jako by přes noc prošly fritovacím hrncem. Sprcha? Ani náhodou. Naštěstí existuje suchý šampon. Jenže tenhle kosmetický záchranář rozhodně není výdobytkem Instagramu. Lidé si mastné vlasy zasypávají nejrůznějšími prášky už stovky let.

Moderní suchý šampon má dokonce svou vlastní malou revoluci – začíná jako nenápadný prášek a postupně se mění ve sprej, který dnes zachraňuje účesy před schůzkou, cestou do práce i následky příliš bujarého večírku.

Přesný okamžik, kdy si první člověk řekne „co kdybych si místo mytí nasypal něco na hlavu“, už dnes vysledovat nejde. Historické prameny ale ukazují, že práškové přípravky na vlasy se používají nejméně několik staletí.

Zmiňují se například jílové prášky používané v Asii už kolem 15. století. V evropské společnosti se později objevují různé škroby, jíly a pudry, které mají z vlasů stáhnout mastnotu a zároveň je upravit.

Velkou módou jsou zejména v 18. století, kdy se prášek sype na paruky i vlastní vlasy. Pozor, není to jen kosmetická paráda. Prášek skutečně pomáhá absorbovat přebytečný tuk. Tehdejší člověk přitom řeší ještě jeden problém, který dnes zní poněkud neuvěřitelně:

pravidelné koupání není samozřejmost. Takže když není po ruce voda, nastupuje pudr. Vlasy jsou možná čistší jen na pohled, ale společenský dojem je zachráněn. A přesně o to jde.

Minipoo, deset minut a žádná sprcha

Na skutečný komerční suchý šampon si svět počká do 20. století. Ve Spojených státech se ve 40. letech objevuje Minipoo, který Smithsonian uvádí jako jeden z prvních komerčně vyráběných suchých šamponů.

Prodává se jako prášek a jeho hlavní zbraní je takzvaná Fullerova zemina, tedy jemný jílovitý materiál schopný pohlcovat mastnotu. Reklama přitom přesně míří na situace, které známe dodnes:

nemoc v posteli, nečekané rande nebo prostě den, kdy se člověku nechce do koupelny. Produkt se vyrábí od počátku 40. let až do konce 60. let. Velký skok přichází v roce 1971, kdy francouzská společnost Klorane uvádí modernější suchý šampon ve spreji.

Původně je určen především ženám po porodu, které jsou v nemocnici a nemohou si pohodlně umýt vlasy. Z praktické zdravotnické pomůcky se ale rychle stává kosmetický hit.

V roce 1975 přichází ve Velké Británii Batiste a suchý šampon postupně opouští nemocniční pokoje a míří do koupelen, kadeřnických salonů i k módním stylistům.

V čem je ten trik? Mastnota dostane výpověď

Teď přichází malý chemický podvod, díky kterému suchý šampon funguje. Vlasy ve skutečnosti neumyje. Místo vody použije drobné částice, které na sebe navážou přebytečný kožní maz. V receptuře se proto objevují například škroby, jíly, mastek nebo oxid křemičitý.

Prášek se dostane ke kořínkům, pohltí mastnotu a po chvíli se vyčeše. Výsledek? Vlasy vypadají méně mastně, získají objem a často také vůni, která má přesvědčit okolí, že majitel právě vystoupil ze sprchy. Nepřesvědčí ale pokožku hlavy.

Dermatologové upozorňují, že suchý šampon pouze absorbuje maz – neodstraňuje skutečně nečistoty a nenahrazuje klasické mytí vodou a šamponem. Právě proto je jeho největší superschopností rychlost, nikoli dokonalá hygiena.

Je to vlastně kosmetická verze uklizení bytu pět minut před návštěvou: nepořádek nezmizí, jen ho velmi šikovně schováme.