Prostí poddaní stejně jako ministři k němu vzhlížejí s velkými nadějemi. Nizozemský korunní princ Vilém je tak nepodobný svému neotesanému a autoritářskému otci, králi Vilémovi III. „Až usedne na trůn, všechno se změní,“ věří Nizozemci pohlednému a inteligentnímu mladíkovi.

O jeho bezvadné vzdělání se postarala jeho matka, královna Žofie (1817–1877). Ta se na rozdíl od svého manžela zajímá o rodinu i o politiku. Vilém III. (1817–1890) zatím hýří se svými milenkami. Jen „v době, kdy Vilém vyrůstal, zplodil jeho otec 11 nemanželských dětí.

Minimálně, neboť v tom jsou zahrnuti jen potomci, u nichž platí jeho otcovství za víceméně jisté,“ uvádí současná rakouská historička Martina Winkelhoferová. Jednou dokonce panovník musí během pobytu ve Švýcarsku zaplatit pokutu za exhibicionismus…

Vzdoruje kvůli svatbě „Král gorila,“ jak se Vilémovi III. přezdívá, se o vládnutí příliš nezajímá. Rád by státní záležitosti přenechal synovi. To ale přichází studená sprcha pro všechny. Dědic Vilém (1840–1879) se otcovu přání vzepře a odmítne usednout na nizozemský trůn.

„On sám zřejmě cítí, že zatím je naprostá nula; ale místo aby teď vzal otěže pevně do ruky, naopak je od sebe odhazuje…,“ stýská si jeden z ministrů. Veřejnost je v šoku, podobně jako královská rodina.

Uvnitř ní se šušká, že se Vilém vzdal koruny proto, že mu otec zakázal sňatek s milovanou Mathildou von Limburg-Stirum. Poté, co nevyšel jeho sňatek s anglickou princeznou, jednou z dcer královny Viktorie (1819–1901), se princ zakoukal do „obyčejné“ holandské hraběnky. Takový nerovný svazek nemohl Vilém III. připustit.

Perly rozdá prostitutkám Princ Vilém krátce nato balí kufry a se svou vyvolenou prchá do Paříže. Skandál obřích rozměrů se podepisuje i na mladé lásce. Vztah Viléma a Mathildy končí v troskách. Teď už mladíka nedrží nic.

Vrhá se do víru nočního života. Střídá bouřlivé večírky s návštěvami pařížských divadel a náručemi luxusních kurtizán. Peníze kolem sebe rozhazuje plnými hrstmi, alkohol teče proudem. Nejednou mu zdatně v jeho pijatykách konkuruje britský následník trůnu Bertie (1841–1910; budoucí král Edward VII.).

Domů do Nizozemska se Vilém vrací jen na skok v roce 1877, na pohřeb své milované matky Žofie. Ta představovala poslední pouto s rodnou zemí. Pak už ji Vilém nikdy nespatří.

Teď se ještě více chová jako utržený ze řetězu. Cenzura na evropských panovnických dvorech má plné ruce práce, protože některé věci se v novinách zkrátka nesmějí objevit – i když se týkají příslušníka cizí královské rodiny.

Přesto výstřelky „prince Citróna“, jak ho média v narážce na jeho titul „prince d´Oranje“ překřtí, pronikají na veřejnost. Skandální je jeho vztah s proslulou kurtizánou Henriettou Hauserovou, kterou mimo jiné proslaví obraz Édouarda Maneta (1832–1883) s názvem Nana nebo stejnojmenný román spisovatele Émila Zoly (1840–1902). Jiné prostitutce princ Vilém věnuje dlouhou šňůru perel, s níž jí omotává její nahé boky…

Celkově vyčerpán Jmění se rozkutálí rychlostí světla. O nizozemského prince ztrácejí luxusní kurtizány zájem. Ocitá se v bídě. Jeho život visí na vlásku. Vilém umírá v nedožitých 39 letech. I jeho smrt je jedním velkým skandálem – tím spíše, že ji nikdo oficiálně nedokáže zdůvodnit.

Objevují se spekulace, že se mu osudným stal tyfus, zápal plic nebo onemocnění jater. Také se hovoří o „celkovém vyčerpání“. Bůh suď, co si pod tím představit. Později se vyskytne teorie, že následník nizozemského trůnu zahynul při souboji.