„Co to čteš?“ vytrhne matka měšťanské dívce Marii z ruky noviny vonící tiskařskou černí. „Na vdavky máš ještě času dost!“ vykřikne, když vidí, že dcera hltá seznamovací inzeráty. Děvče zrudne a uteče ze salonu.
„Podnikl jsem oznamovati všeliké věci, které počestné jsou, a počestné je i to, co následuje, a já za to dostal zaplaceno,“ píše 19. července 1695 londýnský vydavatel a finanční podnikatel John Houghton ve svém listě Collection for Improvement of Husbandry and Trade a vzápětí uveřejňuje inzerát tohoto znění:
„Gentleman 30letý, který říká, že má velmi značné jmění, oženil by se rád s mladou dámou, která má kapitál asi 3000 liber a chce o tom učiniti přiměřenou smlouvu.“
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Počáteční rozpaky a nedůvěru k novému typu inzerce střídá úspěch. Čím dál víc mužů vychvaluje svoje přednosti a touží po vhodném protějšku.
![Ženy se většinou stydí za to, že si čotu v tisku nabídky k sňatku.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/04/mfa.org_-768x927.jpg)
Vdovec z Haliče touží po panně
Odvahy hledat svoji vyvolenou netradičním způsobem si dodá i zachovalý český vdovec. Světlo světa tak spatří první seznamovací inzerát u nás. Čtyřicátník hledá po smrti své choti novou manželku a hodnou mámu pro své dvě děti.
Nabízí prý rodinné štěstí „v jednom z nejlepších městeček Haliče směrem ke Lvovu.“
Požadavky má na končícího 18. století docela běžné. Žádá pannu ve věku 20–30 let, která spokojí jen s jednou služkou a bude dobrou hospodyní.
Parádivou koketu, která prahne po zábavě, nechce, a tak si neodpustí doušku, že dotyčná „musí být přiměřeně důstojná svého stavu a netoužit příliš po módě a společnosti.“
V Poštovských novinách vydávaných Václavem Matějem Krameriem (1753‒1808) nechá text otisknout hned třikrát, a to 8., 11. a 15. března 1794.
![Při čtení novin muži nejednou narazí i na nabídku výhodné dámské partie.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/04/tate.org_.uk_-768x977.jpg)
Prvenství patří Else
A co na to ženy? Dívka Marie na přelomu 18. a 19. století za nic na světě nepřizná, že si dychtivě pročítá podobné nabídky. Ale podat takový inzerát, to by se hanbou propadla!
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
A tak se první dámský seznamovací inzerát objevuje až 22. května 1797 v britském nedělníku Observer: „Mladá dáma, honosící se půvabným zevnějškem, dobrou výchovou a ušlechtilostí ducha, je nucena touto sice neobvyklou, leč slibnou cestou hledati přítele.
Kdyby některý muž, vzhledný, slušně vychovaný a z dobré rodiny, chtěl o pisatelce více vědět, nechť napíše do těchto novin na značku Elsa“. Cudný postoj vydrží ženám do konce 19. století. Po první světové válce se ale všechno změní.
![Muži hledají ženy přes inzerát. Většinou je zajímá hlavně krása a majetek.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/04/pi.jpg)
Zákaz prolomí lesník
Ostře seznamovací inzerci zkritizuje v Brněnské sociologické revui M. Hladík. Na paškál si bere texty z let 1933-1934. Z 53 % je podávají muži, obvykle ve věku 23-40 let, 38 % připadá na ženy, a to většinou ve věku 20-26 let.
V 9 % případů se pohlaví určit nedá. Typické požadavky? „Ženy spíše touží, aby se vdaly, kdežto muži chtějí ženu a peníze. Požadavek na morální vlastnosti kladlo 2 % mužů a 2,5 % žen,“ tvrdí Hladík.
![Už ve 2. polovině 19. století začínají být seznamovací inzeráty v novinách něco docela běžného.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/04/Seznamovací-inzerát-z-r.-1869_wiki-768x378.jpg)
S odkazem na inzerát z Moravských novin z 11.listopadu 1933, kde „zklamaná 19letá dívka hledá otce doposud nenarozenému dítěti…,“ upozorňuje i na společenský úpadek. Stejný názor mají i komunisté po únoru 1948. Seznamovací inzerci zakážou.
Mladí, kteří budují socialistickou vlast, tenhle buržoazní přežitek přece nepotřebují! Ledy prolomí až v roce 1963 lesník, který prostřednictvím časopisu Vlasta hledá vhodnou dívku k založení rodiny. Dostane asi 200 nabídek.