Skip to content

Džentlmen hledá dámu k založení rodiny: Zn. Krása a peníze podmínkou

„Co to čteš?“ vytrhne matka měšťanské dívce Marii z ruky noviny vonící tiskařskou černí. „Na vdavky máš ještě času dost!“ vykřikne, když vidí, že dcera hltá seznamovací inzeráty. Děvče zrudne a uteče ze salonu.

„Podnikl jsem oznamovati všeliké věci, které počestné jsou, a počestné je i to, co následuje, a já za to dostal zaplaceno,“ píše 19. července 1695 londýnský vydavatel a finanční podnikatel John Houghton ve svém listě Collection for Improvement of Husbandry and Trade a vzápětí uveřejňuje inzerát tohoto znění: „Gentleman 30letý, který říká, že má velmi značné jmění, oženil by se rád s mladou dámou, která má kapitál asi 3000 liber a chce o tom učiniti přiměřenou smlouvu.

Počáteční rozpaky a nedůvěru k novému typu inzerce střídá úspěch. Čím dál víc mužů vychvaluje svoje přednosti a touží po vhodném protějšku.

Ženy se většinou stydí za to, že si čotu v tisku nabídky k sňatku.

Vdovec z Haliče touží po panně
Odvahy hledat svoji vyvolenou netradičním způsobem si dodá i zachovalý český vdovec. Světlo světa tak spatří první seznamovací inzerát u nás. Čtyřicátník hledá po smrti své choti novou manželku a hodnou mámu pro své dvě děti. Nabízí prý rodinné štěstí „v jednom z nejlepších městeček Haliče směrem ke Lvovu.“

Požadavky má na končícího 18. století docela běžné. Žádá pannu ve věku 20–30 let, která spokojí jen s jednou služkou a bude dobrou hospodyní. Parádivou koketu, která prahne po zábavě, nechce, a tak si neodpustí doušku, že dotyčná „musí být přiměřeně důstojná svého stavu a netoužit příliš po módě a společnosti.“

V Poštovských novinách vydávaných Václavem Matějem Krameriem (1753‒1808) nechá text otisknout hned třikrát, a to 8., 11. a 15. března 1794.

Při čtení novin muži nejednou narazí i na nabídku výhodné dámské partie.

Prvenství patří Else
A co na to ženy? Dívka Marie na přelomu 18. a 19. století za nic na světě nepřizná, že si dychtivě pročítá podobné nabídky. Ale podat takový inzerát, to by se hanbou propadla! A tak se první dámský seznamovací inzerát objevuje až 22. května 1797 v britském nedělníku Observer: „Mladá dáma, honosící se půvabným zevnějškem, dobrou výchovou a ušlechtilostí ducha, je nucena touto sice neobvyklou, leč slibnou cestou hledati přítele. Kdyby některý muž, vzhledný, slušně vychovaný a z dobré rodiny, chtěl o pisatelce více vědět, nechť napíše do těchto novin na značku Elsa“. Cudný postoj vydrží ženám do konce 19. století. Po první světové válce se ale všechno změní.

Muži hledají ženy přes inzerát. Většinou je zajímá hlavně krása a majetek.

Zákaz prolomí lesník
Ostře seznamovací inzerci zkritizuje v Brněnské sociologické revui M. Hladík. Na paškál si bere texty z let 1933-1934. Z 53 % je podávají muži, obvykle ve věku 23-40 let, 38 % připadá na ženy, a to většinou ve věku 20-26 let. V 9 % případů se pohlaví určit nedá. Typické požadavky? „Ženy spíše touží, aby se vdaly, kdežto muži chtějí ženu a peníze. Požadavek na morální vlastnosti kladlo 2 % mužů a 2,5 % žen,“ tvrdí Hladík.

Už ve 2. polovině 19. století začínají být seznamovací inzeráty v novinách něco docela běžného.

S odkazem na inzerát z Moravských novin z 11.listopadu 1933, kde „zklamaná 19letá dívka hledá otce doposud nenarozenému dítěti…,“ upozorňuje i na společenský úpadek. Stejný názor mají i komunisté po únoru 1948. Seznamovací inzerci zakážou. Mladí, kteří budují socialistickou vlast, tenhle buržoazní přežitek přece nepotřebují! Ledy prolomí až v roce 1963 lesník, který prostřednictvím časopisu Vlasta hledá vhodnou dívku k založení rodiny. Dostane asi 200 nabídek.

Foto: tate.org.uk, pi, mfa.org, openlettersmonthly.com, wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …