Doly Jan a Františka v Karviné se 14. června 1894 staly místem smrti 235 horníků, kteří zahynuli při výbuchu po trhací práci a následném požáru.

Je to šichta jako každá jiná. Těžbu sice už pár let usnadňuje nový parní těžní stroj z polské Ustroni, práce havířů je však stále stejně tvrdá. Moc nemluví, všímají si svého. K odpočinku využívají každé příležitosti, třeba i trhacích prací.

Trhací práce odpálí výbušný metan

Toho dne však každodenní rutinu kolem 21.30 hodiny nečekaně rozmetá silná exploze. Střelba při trhacích pracích odpálí třaskavé plyny a uhelný prach. Důlní pole 19. sloje na 4. patře se otřese a promění v ohnivé peklo. Během okamžiku hynou desítky havířů. Někteří jsou rozdrceni pod závaly, další umírají v plamenech. Ti, kdo přežijí, v panice prchají. Možnosti jsou však omezené. Požár se totiž rychle šíří i do důlních polí sousedních dolů. Někteří svlékají blůzy a pokouší se chránit si obličej a plíce. Kyslíku však rychle ubývá.

Pohřbívá se každý den

Záchranné práce v dole znesnadňuje vedro, nebezpečné plyny a nesnesitelný zápach spálených těl. „Když jsme pronikli k chodbě vedoucí k devatenácté sloji, ležely tam celé hromady zuhelnatělých a roztrhaných lidských těl zavalených kameny,“ popisuje situaci záchranář Alojz Bonček. S kolegy pracují v rukavicích, pod nosem mají houbičky nasáklé octem. Vytahují těla horníků, která jsou postupně pohřbívána. Den co den zní zvony, ozývá se pláč vdov a sirotků.

130 vdov a 200 sirotků

Celková bilance neštěstí je 235 horníků a záchranářů, desítky dalších jsou zraněny nebo popáleny. Těla třiadvaceti havířů se vůbec nepodaří najít. Po obětech zůstává na 130 vdov a více než 200 sirotků. 3500 důlních pracovníků zůstává bez práce. Těm se majitel dolu, hrabě Heinrich Larisch-Mönnichem (1850–1918) rozhodne vyplácet polovinu mzdy, dokud si nenajdou novou práci.