Obvykle se má za to, že britská politika Československo v Mnichově roku 1938 Hitlerovi zkrátka a jednoduše předhodila. Skutečnost je ale o něco složitější. V tehdejším britském parlamentu, ba i přímo ve vládě existovalo nemálo hlasů, které podporou pro ohroženou zemi ve středu Evropy nešetřily. Tehdejší britský premiér Neville Chamberlain byl na domácím poli úspěšný […]

Temnou nocí se k jedné z římských bran plíží zahalená postava. Náramně si přitom dává pozor, aby ji nikdo nespatřil. To zrádce Catilina potupně prchá z města poté, co ho konzul Cicero na půdě senátu otevřeně obvinil z podlého komplotu proti republice! Rodina Lucia Sergia Catiliny (108–62 př. n. l.) patří v Římě mezi nejstarší patricije. Jak staletí letí, její […]

„Jed není jed v rukou lékaře,“ připomínají mastičkáři, když předepisují hezky vypadající, ale toxický polokov. Antimon spolehlivě pročistí střeva. Jeho konzumace ovšem stejně spolehlivě poškodí játra, vyvolá srdeční problémy a může vyústit ve smrt. Po staletí ovšem zůstává oblíbeným všelékem. Nač házet šavli do žita Léčba antimonem patří mezi ty nejžádanější, ačkoliv není z těch nejelegantnějších – zdá […]

„Zase nepovedená,“ rozčílí se Raffael Santi a vyhodí skicu. Za chvíli je kolem něj pěkný nepořádek. Dává si ale záležet na každičkém detailu. Aby ne, když si za své dílo také řekne opravdu vysokou cenu. Za peníze je třeba odvést kvalitu… Paní Atalanta Baglioniová objednává roku 1507 pro kostel v italské Perugii obraz na uctění památky […]

Koleje rytmicky klapou, lidé ve vlaku podřimují, někteří pokašlávají. Ani Ivan Sergejevič se necítí dobře. „Co jsi nám přivezl, strýčku Váňo?“ ptají se ho dvě netrpělivé dívky, sotva vystoupí z vlaku. Chřipku. A ne ledajakou. Svět se zmenšuje. V roce 1889 spojuje dvacet největších evropských měst přes 203 000 km železnic, oceány brázdí desítky lodí. Dostat se […]

Závěr Aristofanovy komedie Lysistrata vzbudí v římském amfiteátru obrovské ovace. Octavia a Martia, dvě přítelkyně si při odchodu z představení špitají mezi sebou: „Z odvážné Lysistraty bychom si měly vzít příklad! Nebudeme-li mužům pokaždé po vůli, jistě s námi budou lépe zacházet…“ Mezi římskými ženami to vře. Za vším stojí komedie Lysistrata řeckého dramatika Aristofana (448–385 př. n. […]

2. světová válka mohla skončit mnohem dřív. A to hned několikrát. V jakých situacích se Hitler fatálně zmýlil? 1. Bombardování britských měst Německá letecká kampaň nad Británií byla dlouho velice úspěšná. Původně se zaměřovala čistě na vojenské a průmyslové cíle. Britská RAF byla sražena na kolena a bývalo by stačilo ještě nějaký čas vydržet, aby […]

„Zrádce!“ vykřikne atentátník na schodech římského Palazzo della Cancelleria a s nožem v ruce se vrhá po krku Pellegrinovi Rossimu. Ministerský předseda Papežského státu je na místě mrtev. Když se o hrůzném činu dozvídá papež Pius IX., je silně otřesený. Tuší, že slovo o zrádcích bylo ve skutečnosti určeno jemu. Rozvášněný dav Římanů následně oblehne Svatého otce […]

„Šest měsíců hodlám starého nechat v klidu, potom povládnu sám,“ prohlašuje nadutě nový německý císař Vilém II. v roce 1888 o svém kancléři Otto von Bismarckovi, kterého zdědil po svém otci i dědovi. Vždy ho obdivoval a stařičký státník se považoval za Vilémova přítele, teď se ale situace mění. S korunovaným militaristou, věčně oděným do nablýskané uniformy, Bismarck […]

Všechno začíná nenápadně. V majetku Hermanna Göringa (1893–1946) je nalezen obraz Kristus a cizoložnice podepsaný holandským barokním malířem Janem Vermeerem van Delftem (1632–1675).  Na nelegální vývoz obrazů svých mistrů jsou v Nizozemsku hákliví. Stejně jako na kolaboraci s nacismem. A tady to mají dva v jednom. V síti rozsáhlého pátrání uvízne bohatý starožitník Han van Meegeren (1889–1947). Má sice připravenou věrohodnou […]

Ve stáji neklidně podupává kopyty kůň. Před chvílí ho jeden z otroků osedlal a zvíře tuší, že brzy čeká projíždka. Těší se. Za chvíli za ním zavítá jeho pán Caligula. Pohladí ho po šíji. „Incitate, byl bys lepším politikem než všichni ti hlupáci v senátu,“ zašeptá osedlanému zvířeti, ještě než se na něj obratně vyšvihne. Římský […]

„Snad konečně získám nějakou větší zakázku,“ zoufá si v roce 1302 Duccio di Buoninsegna, když dostane od sienského městského úřadu pokutu za své buřičské chování. Jak má uživit rodinu, když dluží peníze každému, na koho se podívá? Duccio di Buoninsegna (1255/1260 – 1318/1319) má podobně jako jeho současník malíř Giotto velkou rodinu se sedmi dětmi, ale […]

Pokud jde o finance, umí se malíř Giotto di Bondone jaksepatří otáčet. Musí zabezpečit svoji manželku a osm dětí, což se mu úspěšně daří. Na peníze má čich. Jednoho dne zaklapne bohatě zdobenou krabičku vyplněnou skvostnými malířskými štětci. „Půjdeš ji prodat na trh,“ pobídne Giotto di Bondone (1267–1337) svého malého synka, který se právě obléká. […]