Dlouhých 23 let se Kartágo s Římem přetahuje o otěže moci nad západním Středomořím. Už ze školních lavic víme, že hlavním počátkem je první ze tří punských válek…

Římská moc roste a zdá se, že není nikdo, kdo by skvěle vycvičenou armádu dokázal zlomit. Nakonec neuspěje ani autor slavného citátu, Pyrrhos z Épeiru (asi 319–272 př. n. l.). Ale Kartágo je jiné. Po staletí dominuje většině zdejších obchodních tras.

Porazit ho znamená pro Řím na první pohled nesplnitelnou výzvu: Pustit se do křížku na vlnách, s loďstvem, které budují bez velkých zkušeností a s posádkami, které těm kartaginským nesahají ani po paty. Zatím. Pokud totiž starověcí Římané v něčem vynikají, pak je to nezdolná houževnatost.

Neptun jim nepřeje

Kdo vlastně odstartuje tento táhlý konflikt? O tom se můžeme hádat za dlouhých letních večerů. Zcela jasno v tom ostatně nemá už řada antických historiků. Římané slaví vítězství v bitvě u sicilského Agrigenta a začínají budovat svou flotilu.

Otestují ji v bitvě u Liparských ostrovů. Jenže je to naprosté fiasko. V zajetí skončí i římský konzul. Římu je jasné, že takhle to prozatím nepůjde. Jeho síla je v perfektně vycvičených legionářích. Jenže ty jsou v námořním boji k ničemu.

A tak vznikne havran, zhruba pětimetrový můstek s hákem a železným hrotem, díky kterému se vojáci dostanou na kartaginské lodě. Má to ale i své stinné stránky: Havran je těžký a je-li moře rozbouřené, může jít loď kvůli nestabilitě ke dnu.

A římský bůh vodních živlů Neptun, obdoba řeckého Poseidóna, jakoby svému lidu nepřál…

Tragédie, jaká nemá obdoby

Těžko počítat, o kolik lodí, posádek a naloděných vojáků za první punské války Řím přijde. Čeká je řada proher a počasí jakoby se spiklo proti nim. Ta nejhorší událost má ale přijít s rokem 255 př. n. l.

Její následky budou tak strašlivé, že je lze bez otálení označit za nejhorší námořní katastrofu v dějinách! Římané se zrovna vracejí ze severní Afriky na Sicílii. K pobřeží sicilské Camariny to již není daleko.

Nebe se však zatáhne temnými mraky, déšť bičuje paluby lodí a vlnobití na sebe nenechá dlouho čekat. V silné bouři mohou Římané proklít svůj jinak geniální vynález. Podle historika Polybia (asi 200–118 př. n.

l.) se z 364 lodí zachrání jen asi 80! Srdcervoucí jsou i lidské ztráty: Doboví historici je udávají až v počtu 100 000 mužů, někteří jejich současní „kolegové“ je umírňují na i tak hrůzných 90 000 životů… a další odhadují méně.

Co bylo dál?

Zdlouhavá válka vyčerpá obě strany. Zejména finančně. Zchudlé Kartágo už nemá kde brát. A Řím? Ten si poradí lépe: Nobilita, tedy římská vrstva těch bohatých a vlivných, financuje nové loďstvo z vlastní kapsy! To se u Kartaginců nestane.

Umíněnost Římanů nakonec slaví triumf a první punská válka jim usadí na hlavu vavříny vítězů. Ztratí v ní  prý k 160 000 mužům, ale stanou se hlavní silou Středozemního moře.