Tajemný dopis, výhrůžka vystřižená z novin nebo závěť, která může změnit osud milionového dědictví. Kdo ji napsal? Odpověď se někdy skrývá v nenápadných kličkách, sklonu písmen a způsobu, jakým člověk spojuje jednotlivé tahy.

Písmoznalec se mění v detektiva, jen místo lupy nad otiskem prstu zkoumá řádky na papíře. Jenže pozor: z rukopisu nelze spolehlivě vyčíst, zda je jeho autor génius, psychopat, nebo jen člověk, který píše jako kocour po noční směně.

Touha odhalit autora tajného vzkazu je starší než moderní kriminalistika. Padělané listiny, sporné podpisy a podvržené závěti zaměstnávají soudce už po staletí. Se vznikem moderní kriminalistiky se ale zkoumání písma postupně mění v systematičtější obor.

Významnou osobností se stává britský odborník Albert S. Osborn, který roku 1910 vydává knihu Questioned Documents. Podrobně se zabývá tím, jak ověřovat pravost dokumentů a porovnávat rukopisy. Jeho práce pomáhá formovat moderní zkoumání sporných listin.

Nejde zdaleka jen o to, jestli někdo napodobí cizí podpis. Vyšetřovatele zajímá také pozměněný text, vymazaná slova, dodatečně připsané věty nebo stopy po psaní na listu, který ležel nad zkoumaným papírem. Dokument totiž někdy prozradí víc, než jeho autor zamýšlí.

Detektivní práce s každým tahem

Jak písmoznalec postupuje? Porovnává sporný rukopis se vzorky, o nichž ví, kdo je napsal. Sleduje tvary písmen, jejich proporce, sklon, rozestupy, návaznost tahů i přirozenou proměnlivost psaní.

Nehledá jediný zázračný znak, který by ukázal na pachatele jako rozsvícená šipka v detektivce. Důležitá je souhra mnoha vlastností a také kvalita materiálu.

Americká akademie forenzních věd (AAFS) zdůrazňuje, že odborník musí nejprve posoudit, zda má k dispozici dostatek vhodných podkladů. Krátký anonym typu „Vím, co jsi udělal!“ může být pro spolehlivé porovnání mnohem méně užitečný než delší dopis.

Pokud se pisatel snaží svůj rukopis zamaskovat, úloha se ještě komplikuje. Odborník proto někdy musí přiznat, že důkaz nestačí. Právě taková zdrženlivost odlišuje vědecké zkoumání od televizního detektiva, který vyřeší vraždu během reklamní přestávky.

Grafologie není detektor povahy

Tady přichází důležité rozlišení. Forenzní písmoznalectví se snaží zjistit původ rukopisu či pravost dokumentu. Grafologie naproti tomu přisuzuje písmu schopnost odhalovat osobnostní rysy. Tyto disciplíny nejsou totéž.

Odborná skupina SWGDOC, která se věnuje standardům forenzního zkoumání dokumentů, výslovně uvádí, že posuzování charakteru člověka podle rukopisu není součástí forenzního zkoumání. Ani vědecký přístup ale neznamená neomylnost.

Přehledová studie Sébastiena Crota a Raymonda Marquise, zveřejněná v časopise Journal of Forensic Sciences v roce 2024, porovnává chybovost odborníků a laiků.

Odborníci dosahují v testech lepších výsledků, zároveň ale častěji volí neprůkazný závěr, když si nejsou jistí. To je podstatné: písmo může být cennou kriminalistickou stopou, nikoli kouzelným podpisem pachatele. Anonym tedy může svého autora prozradit.

Ale někdy zůstává tajemství i po důkladném prozkoumání papíru, tahu pera a každé podezřelé kličky.