Koleje rytmicky klapou, lidé ve vlaku podřimují, někteří pokašlávají. Ani Ivan Sergejevič se necítí dobře. „Co jsi nám přivezl, strýčku Váňo?“ ptají se ho dvě netrpělivé dívky, sotva vystoupí z vlaku. Chřipku. A ne ledajakou.
Svět se zmenšuje. V roce 1889 spojuje dvacet největších evropských měst přes 203 000 km železnic, oceány brázdí desítky lodí. Dostat se do kterékoli metropole netrvá déle než týden. A to se chřipce líbí.
Protože nejen člověk v moderním propojeném světě získává zcela nové možnosti. Chřipka je předvede první opravdu celosvětovou pandemií. Prvotní hlášená onemocnění se objevují v létě 1889 a během několika měsíců se nemoc rozšíří po celém Rusku.
Největší úmrtnost zaznamená v prosinci Saint Petersburg. V lednu 1890 zasáhne chřipka Spojené státy, v únoru 1890 Jižní Ameriku, ale také Indii. Trvá ještě tři měsíce, než se smrt unaví a počet úmrtí i nových nemocných začíná klesat.
Vyloží si pasiáns a zemře
Než si však svět stačí vydechnout, udeří v březnu 1891 druhá vlna a nebere ohledy na původ, slávu, ani zásluhy. Nakonec onemocní téměř polovina lidstva a je mezi nimi také řada významných lidí.
Třeba slavná okultistka Helena Petrovna Blavatská (1831-1891). Odpoledne 7. května balí svému lékaři dr. Mennellovi cigaretu, naposledy si vykládá pasiáns a v noci umírá.
Obětí chřipkové epidemie se 14. ledna 1892 stává také vnuk královny Viktorie, princ Albert Victor, vévoda z Clarence a Avondale (1864-1892).
Virus se vrací znovu a znovu, až do zimy 1893 a během svého řádění zabije po celém světě přibližně 1 milion lidí.
