Karty plesknou o stůl. „Prohrál jsem,“ cvrnkne smířlivě básník Jan Neruda krejcar směrem k Bedřichu Smetanovi. Potom zvedne půllitr a labužnicky si lokne napěněného plzeňského piva. Zavdá si i jeho protihráč. Oba si při partičce hladí plná břicha.
Od přelomu 60. a 70. let 19. století má básník a spisovatel Jan Neruda (1834–1891) svůj druhý domov v čp. 72/31 na rohu Spálené ulice v hostinci U Ježíšků (dnes je zde obchodní centrum u stanice metra Národní třída).
Umělec si ve zdejší hospodě hýčká svoje teplé místečko. Sedává v čele stolu obráceného ke vchodu, aby měl přehled, který z jeho kumpánů právě kráčí přes práh. Chodívá sem hlavně na večeře. Přichází krátce po osmé a domů zamíří obvykle až po půlnoci…
![Jan Neruda zůstane starým mládencem, a proto se stravuje nejčastěi v restauracích, Na konci života ovšem má hospodyni.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/05/Jan_Vilímek_-_Jan_Neruda.jpg)
Přátelé karbaníci
Kdo se chce s Nerudou setkat, musí k Ježíškům, kde vtipný vypravěč nadšeně vítá své přátele.
Správně vychlazenému plzeňskému pivu a vynikající české kuchyni totiž neodolají ani jeho další kolegové, třeba básníci Vítězslav Hálek (1835‒1874), Josef Václav Sládek (1845‒1912) nebo romanopisci Ignát Herrmann (1854‒1935) a Antal Stašek (1843‒1931).
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Nejednou si vychutnají partičku dnes už zapomenuté hry „bulka“, která se hraje s kartami zvanými „trapulky“. Od klasických karet se liší.
„Místo žaludů, kulí, srdcí a piků mají meče, hole, poháry a mince,“ vysvětluje současný znalec karet Petr Bílý. Neruda se řadí mezi zkušené karbaníky, ale v zájmu vlastní peněženky hrává jenom o krejcary.
Na partičku a škubánky s mákem se tu rád zastaví i hudební skladatel Bedřich Smetana (1824‒1884).
![V lokále U Ježíšků patřil básník k populárním štamgastům.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/05/226766-gallery1-fk2ql-768x432.jpg)
Obchází čtyřicet hostinců
Na jídelníčcích v hospodách, včetně té U Ježíšků, tehdy často dominují sladká jídla. Teprve později se jedničkou stává vepřové se zelím a další masité pochoutky, které hostinským zajistí větší útratu, protože se lépe splachují pivem.
„Výborná krmě,“ pokývne hlavou hostinskému Neruda, který právě spořádal porci oblíbených švestkových knedlíků. Nedá na ně dopustit.
![Dršťky se staly surovinou pro pochoutku, na kterou Jan Neruda nedal dopustit.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/05/Dršťková_polévka_z_vepřových_žaludků_-_nakrájené_nudličky_03-768x1024.jpg)
Starý mládenec nemá, kdo by mu doma uvařil. Když se pokusí přiučit něco z kuchařského umění, nedopadne to zrovna slavně. Nedokáže ani vybrat správné maso na guláš. Zato má mlsný jazyk a dobrou hospodu ocenit umí.
Básník se „sám vyznal v jednom ze svých fejetonů, že byl přes třicet let odkázán na hospodské pohostinství.
Nelze se proto divit, že se v Nerudově beletrii a publicistice vyskytuje asi čtyřicet názvů pražských hostinců, nepočítaje kavárny a vinárny,“ uvádí o básníkovi současný literární historik Aleš Haman.
![Oblíbená hospoda se nacházela v druhém domě zprava.](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2019/05/druhý-zprava-u-ježíška_archeopraha.cz_-768x305.jpg)
Bez polévky ani ránu
Neruda se řídí heslem: „Polévka je grunt“. Většina návštěv na rohu Spálené ulice tak pro spisovatele začíná plným talířem horké polévky. „Musí být tak hustá, aby po ní mohly kočky chodit,“ říkává s oblibou, když nabírá lžící milovanou dršťkovou.
Po ní vypije panáka slivovice na dobré trávení, aby se vzápětí mohl pustit do hovězího s knedlíky a omáčkou.
Místo sladké tečky si dopřeje halušky s uzeninou. Po jídle přijde čas na viržinko. Na sklonku života si ale musí Neruda pravidelné návštěvy U Ježíšků odepřít, protože už mu zdraví neslouží a špatně chodí.
Když se přestěhuje do Vladislavovy ulice, najme si proto jako hospodyni paní Annu Haralíkovou, která mu i vaří.