Klučinovi jménem Theagenes z Thasu, ostrova v Egejském moři, se líbí socha stojící na agoře v jeho rodišti. „Chci ji mít doma,“ rozhodne se a odnese si ji. Okamžitě ale vypukne pátrání, kam artefakt zmizel.

Záhy se zjistí, že ho má Theagenes. Městská rada diskutuje, co s mladičkým zlodějem udělat. Většina radních by ho poslala na smrt. Naštěstí se ale mezi nimi najde moudrý muž, kterého nadchne chlapcova síla. „Je ještě mladý.

Pokud sochu dokáže odnést zpátky na tržiště, ať je mu odpuštěno,“ přesvědčí ostatní. Zlodějíček před zraky celého města sochu skutečně vrátí tam, odkud ji vzal…

Prohru si vynahradí

Obyvatelé Thasu už tuší, že mají před sebou budoucího šampiona. Jejich předpoklady se naplní. Roku 480 př. n. l. Theagenes poráží Euthyma z jihoitalské Lokridy, jednoho z nejlepších boxerů starověkých her.

Zápas mu dá ale zabrat natolik, že pak odmítne nastoupit k finálové bitvě v pankrationu. „Vzdávám to,“ prohlásí a jeho soupeř Dromeus si tak připočte vítězství bez boje.

Už o čtyři roky později si to ale Theagenes vynahradí, když nastoupí k bitvě jenom v pankrationu.

Socha přepere soka

„Získal až 1400 věnců za vítězství,“ tvrdí o něm řecký cestovatel Pausanias (asi 110–180 n. l.). Údajně posbíral největší počet vítězství ze všech řeckých atletů. Po Theagenově smrti mu proto obyvatelé Thasu postaví na agoře sochu.

Den, co den k ní přichází jakýsi svalnatý muž. Nese s sebou bič a do sochy zuřivě švihá. Soupeř, který s Theagenem vždycky prohrál, si tak vybíjí svůj vztek. Jednoho dne ale socha spadne a pod svými troskami zuřivce pohřbí.

„Shoďte pomník do moře,“ přikážou rozzlobení ostrované. Zbytky pocty Theagenovi skončí pod hladinou. Tím ale končí i prosperita Thasu. Ostrované se náhle potýkají s neúrodou a hladomorem.

„Vyhnance vraťte otčině,“ věští jim Pýthie, jak získat přízeň bohyně úrody. Nic se ale neděje. Teprve, když jim naznačí, že musí být vrácena i atletova socha, pochopí…