Polední slunce nemilostivě pálí. Rolník pohledem přejede zčásti zorané pole a vydá se osvěžit k řece. Ötztalská Acha je tu pořádně divoká. Ve středu proudu, zaklíněné o kameny, omílá voda znetvořené lidské tělo bez nohy.

Národní obrozenec, historik umění, univerzitní pedagog, jeden ze zakladatelů Sokola, člen poroty pro výběr sochařské výzdoby Národního divadla… Ten seznam by byl vážně dlouhý. Spojuje ho jediné jméno: Fridericus Emanuel Tirsch (1832–1884).

Narodí se na Děčínském zámku do lékařské famílie. Doma se ovšem mluví jen německy. Roku 1836 se otec nakazí tuberkulózou. Přestěhují se do Vídně k příbuzným, kde hlava rodiny do roka umírá. Nemoci podlehnou dvě Fridericovy sestry a nakonec i maminka.

Je s podivem, že chlapec, který odmala zdravím zrovna nesrší, jako jediný přežije. Je mu šest let. A zůstane sám…

Z Friderica Miroslavem

Naštěstí tu jsou ještě dva strýcové. Na rozdíl od doktora Jana Vincence Tirsche jsou velcí vlastenci. Hocha se s láskou ujmou. Počátky jsou krušné. Vždyť chlapec neumí ani slovo česky! To se rychle změní.

Z Friderica Tirsche se stává zapálený vlastenec Miroslav Tyrš. Na doporučení lékařů začne pravidelně cvičit. A chatrné zdraví se odporoučí středem! Příbuzní z něj chtějí mít právníka, ale pražská studia nakonec dokončí na filozofické fakultě.

Aby si přivydělal, stane se vychovatelem synů chemika a zakladatele první továrny na smaltované nádobí Eduarda Bartelma (1805–1877). Když má čas, pracuje na tělocvičném názvosloví a toulá se po lesích.

V myslivně narazí na všestranného Jindřicha Fügnera (1822–1865). A brzy pozná i jeho šestiletou dcerku Renátu (1854–1937). Kdo by řekl, že to copaté děvčátko bude jednou středobodem jeho vesmíru?

Sokolova chráněnka

Tyrš se stane Renátiným domácím učitelem a v podstatě i vychovatelem. Když 15. listopadu 1865 Fügner zemře, sbližují se víc a víc. Dne 28. srpna 1872 jim zazvoní svatební zvony. K tomu ale musí dát nejdřív souhlas její poručník a matka Katharina.

Sluncem zalitou budoucnost zamilovaného páru kazí jediný mrak: Tyrš sice zažene neduhy těla cvičením, namísto nich ale zaklepe na dveře temnota duše. Psychický stav si jezdí léčit do hor, nejraději dlouhými procházkami. V srpnu roku 1884 tak zamíří do tyrolského Oetzu.

Mohly za to léky?

Dne 8. srpna 1884 je počasí jako stvořené pro vycházky. Tyrš zapije mlékem léky a vyjde ze dveří hostince, kde je ubytován. Kolem divoké řeky míří výš do hor. Potká jediného člověka, kterému ani neodpoví na pozdrav.

„Šel zvláštně, mátožně,“ líčí poté tento svědek. Co se stane dál? Nevíme! Jisté je jen to, že o 13 dní později je tělo nalezeno v řece. Voda a kamení ho zuboží tak, že Tyrše zprvu ani nelze identifikovat. Spáchal sebevraždu? Vyloučit to nelze:

Poslední dopisy Renátě, která za ním okamžitě vyrazí, ale přijede pozdě, dýchají depresí. Anebo šlo o nehodu? Poslední Tyršova medikace nebyla zrovna šetrná. Býval prý dezorientovaný a malátný. Takový stav může být pro horskou túru fatální…

Tužme se!

Již roku 1863 navrhuje Tyrš svolání cvičitelů. Jeho plány ale smetou rakousko-uherské úřady ze stolu a navíc ho kvůli nim začne vyšetřovat policie.

První slet sokolů jako takový tak s kolegy plánuje na rok 1866. Kvůli úřadům opět marně. Podaří se až v roce 1882.

Letos Sokol slaví 162. narozeniny a zorganizoval již XVII. Všesokolský slet! Slétlo se na 20 000 cvičenců!