Je přes dvacet metrů vysoká, ale výška není to hlavní, co na ní lidi dodnes fascinuje. Mnohem více je přitahuje záhadný vzhled Sfingy a její původ, opředený tajemstvím.
Možná je však zcela jiný, než jak ho líčí většina teorií a lidé se na vzniku egyptské ikony podepsali jen nepatrně!
I když jsou pyramidy v Gíze pravděpodobně nejpůsobivějším dokladem neobyčejných stavebních schopností starověkých Egypťanů, protože jen samotnou Velkou (Chufuovu či též Cheopsovu) pyramidu tvoří více než 2 miliony těžkých vápencových bloků, další majestátní symbol civilizace od Nilu – Sfinga – má o něco tajemnější původ.
Podle nové studie ji totiž možná nemuseli v potu tváře od samého základu vytvářet lidé, ale významně jim v tom pomohlo příroda a počasí.
Skála jako základ?
Od dávných dob Sfinga přitahuje pozornost všech, kdo se dostanou do její blízkosti. Ale nikdo si není jistý tím, proč vznikla, kdo ji postavil a co představuje. Teorií je hodně, ale žádná není nezpochybnitelně potvrzena.
Vědecký tým z New York University ale přišel s možností, že všechno může být daleko jednodušší, než by se mohlo zdát. Podle jejich výzkumů totiž kdysi mohl jako základ sochy posloužit přírodní skalní útvar známý jako jardang.
Ty vznikají následkem větrné eroze. Některé jsou vysoké jako věže, jiné jsou nižší a objemnější a další mohou dokonce vypadat třeba jako sedící nebo ležící zvířata.
A právě vzhledem k tvaru Sfingy se již dříve vědci zajímali o to, zda nemohla vzniknout právě z jardangu.
Experiment v tunelu
Už v roce 1981 o tom teoretizuje americký vědec egyptského původu Faroukh El-Baz (*1938), který se stane předním odborníkem v NASA a zabývá se studiem geologie Měsíce, výběrem míst pro přistání mise Apollo i výcvikem astronautů ve fotografování měsíčního povrchu.
Jeho hypotéza má tedy váhu a tak není divu, že se jí chopili vědci s moderními technologiemi a rozhodli se ji pořádně prověřit.
Při svém experimentu umístili měkkou hlínu s tvrdším materiálem do speciálního tunelu, aby mohli simulovat tisíce let eroze a pro přesnější představu dokonce použili barvivo.
Na počátku měla masa tvar poloviny elipsoidu (oválného tvaru), ale s postupující erozí se stále více podobala Sfinze. Tvrdší materiál se stal „hlavou“ a objevily se i tvary, které mohly vzdáleně připomínat krk nebo tlapy.
Nezbytná lidská práce
Experiment vyvolává v odborných kruzích zájem a diskuzi. Zatímco někteří experti zůstávají skeptičtí, jiní vyjadřují opatrný optimismus.
Připouštějí, že se jedná o velmi reálnou možnost, jak přírodní formace získala tvar Sfingy a domnívají se, že studie pro tuto teorii poskytuje přesvědčivé důkazy.
Sami výzkumníci však připomínají, že nejde o definitivní potvrzení původu Sfingy a bez ohledu na roli větrné eroze, která by starověkým Egypťanům usnadnila práci, by detailní rysy obličeje i dalších tvarů těla stejně museli vytvořit lidé.
Ale ať už je dechberoucí socha ležící šelmy s lidskou hlavou od počátku dílem lidských rukou nebo zázrakem přírody, nic to nezmění na tom, že bude nadále fascinovat odborníky, milovníky historie i umění a každoročně také miliony turistů.
