Finálový boxerský zápas 71. olympijských her v roce 496 př. n. l. má šťávu. Kleomedes z Astypalaie, ostrova v Egejském moři, se statečně pere s Ikkem z Epidauru. Udeří ho. Ikkos padne k zemi.

Rozhodčí už chtějí přisoudit vítězství Kleomedovi, jenže Ikkos stále nevstává. Jdou se proto podívat, co se děje.  „Je mrtvý,“ volají vyděšeně, když sáhnou na bezvládné tělo. Mění proto své rozhodnutí.

„Buď usoudili, že šlo o nedovolený úder, anebo, což je pravděpodobnější, pravidla her stanovila, že atletovi, který způsobí soupeři smrt, nebude vítězství přiznáno,“ míní Sábl.

Ukáže svou sílu

Rozhodčí Kleomeda za zabití soupeře vyloučí z her a vyženou pryč z Olympie. Prchá do rodné Astypalaie. „Vítězství patřilo mně,“ zuří a uchýlí se do místní školy. Zoufale chce světu dokázat, že olivový věnec patří jemu. Chytne sloup, podpírající střechu.

Nebývalou silou za něj v rozčilení trhne. Budova školy se sesype. V troskách zemře 60 dětí. „Vrahu,“ křičí rodiče mrtvých a házejí po něm kamením. Muž v panice utíká do Athénina chrámu a schová se tam do jakési skříně.

Vzkaz věštkyně

Třebaže rozzuření lidé najdou jeho útočiště, když odklopí víko, prostor je prázdný. „Zmizel. To je božské znamení,“ volají ohromeně. Jejich poslové hned míří do delfské věštírny, aby tam zjistili, co to znamená.

„Posledním z hrdinů stal se Kleomedes Astypalaiský, byl poctěn nejvyšším důstojenstvím, nesmrtelností,“ vzkáže jim Pýthie. Obyvatelé se pak pokorně podrobí jejímu rozhodnutí. Vrátí se do svých domovů a Kleomeda uctívají jako poloboha. Díky tomu může zvítězit i v následujících olympijských hrách…