„Za horami a řekami, skryté v džunglích, leží království bohaté na smaragdy a zlato,“ popisuje stará indiánská pověst bohatou zemi. Zdejšího krále každý večer potřou vonným olejem a celé jeho tělo zasypou zlatým práškem, až se třpytí jako Slunce. Vyplouvá na lodi doprostřed jezera, kde obětuje bohům.
Poutníci, přicházející k jezeru, vzdávají svému vládci hold a bohům obětují zlaté předměty. Tuto legendu slýchají conquistadoři, kteří se za vlády španělského krále Karla V. (1500–1558) vydávají dobývat nový kontinent.
Všichni touží najít zemi plnou zlata, která se jmenuje El Dorado (zkratka El hombre Dorado, ve španělštině zlatý muž). Jenže kde ji hledat? Indiáni mávnou rukou kamsi za obzor. Poloha bájného jezera zůstává hádankou. Přesto dobyvatelé získají ohromné poklady. Indiáni je totiž považují za bohy, kteří sestoupili k nim, pouhým smrtelníkům.
Zaplatí dluhy
Hernánu Cortézovi (1485–1547) přinese v roce 1519 aztécký král Montezuma na uvítanou zlaté kolo jako symbol Slunce a helmici plnou zlata.
Francisco Pizarro (1471–1541) zajme inckého náčelníka Atahualpu a žádá za něj v roce 1530 jako výkupné místnost plnou zlata. Inkové nelení a přinášejí do vyčleněné místnosti předměty ze zlata v podobě různých nádob a ozdob.
Karlovi V. pomůže bohatství získané z Nového světa zaplatit dluhy, které si nadělal, když se snažil získat trůn Svaté říše římské a musel tučně uplácet volitele – kurfiřty. Věřitelům pak nabídne dobytá území.
Například bankéři Welserovi získávají území dnešní Venezuely. Za to je mají prozkoumat.
Zkažená pověst bělochů
Objevit poklad zatouží Georg Hohermuth von Speyr (†1540), druhý guvernér Venezuely. Roku 1535 vyráží na objevitelskou cestu. Prodírat se hustou džunglí je nesmírně obtížné, proto se snaží do nitra země proniknout podél řek Apure a Meta.
Se svými muži zažije období dešťů spojené s ohromnými záplavami. Nebýt pomoci Indiánů, které přibral na cestu, už dávno by nebyl mezi živými. I ostřílené rudochy ale drsné podmínky kosí. Docházejí zásoby, putování znepříjemňuje bodavý hmyz i tropické nemoci.
Navíc Indiáni, které cestou potkávají, nejsou zrovna přátelsky naladění. Krvelační conquistadoři Cortéz a Pizarro tu bělochům nadobro zkazili pověst. Dochází proto k bitkám.
Melou z posledních sil
Když 15. srpna 1536 doputují do indiánské vesnice pojmenované minulými expedicemi Nanebevzetí Panny Marie, zdejší obyvatelé jim ukážou cestu k místu, kde mají narazit na ohromné bohatství. Jde o vítanou vzpruhu v beznaději.
Jenže období dešťů zažijí ještě dvakrát a nenarazí na nic. V závěru roku 1537 se dostanou až k říši Čibčů. Kolumbijské Východní pohoří už ale nezdolají. Melou z posledního.
Šli téměř čtyři roky a 27. května 1538 se vrátí do města Cora odkud vyšli, s obrovskými ztrátami na životech a na zbraních a bez koní. Kolumbijského jezera Guatavita, ve kterém se podle mnoha názorů bohatství údajně skrývá, nedosáhli.
Půl tisíciletí pátrání
Indiáni, kteří u jezera Guatavita žili, tam skutečně házeli zlaté předměty určené jako oběť bohům a jejich kněží se pokrývali práškovým zlatem.
Po pokladu zde pátral například pruský přírodovědec Alexandr von Humboldt (1769–1859), který se domníval, že v něm leží až půl milionu zlatých cenností.
Další pokus o průzkum proběhl v roce 1912. Tehdy ale bylo objeveno jenom pár zlatých drobností. Nyní pátrání zakazuje přímo kolumbijská vláda. Zkrátka po El Doradu zlatuchtiví dobrodruzi pátrají už téměř 500 let, ale zatím bez výsledku.
