V létě roku 1528 se nemoc znovu objeví v Londýně a odtud se dále šíří do zbytku země. Obrovskou hrůzu z ní má i sám král Jindřich VIII. Tudor. Bojí se jí natolik, že uprchne z hlavního města a se skupinou blízkých lidí včetně milenky Anny Boleynové v panice střídá místa pobytu, aby se vyhnul nákaze.
Podivná nemoc se ve velkém poprvé ukáže na konci léta a počátkem podzimu 1485, což vede ke spekulacím, že mohla být přivlečena z bojišť války růží, která právě končí a ze které se po bitvě u Bosworthu začínají vracet vojáci.
Zdá se však, že choroba se objevila nejméně o 2 měsíce dříve, ještě před návratem krále a jeho armády. Kronika z tehdejší doby zmiňuje, že Thomas Stanley, 1. hrabě z Derby (1435-1504) použije tuto nemoc jako omluvu pro to, že se nepřipojí k armádě krále Richarda III. (1452-1485).
Smrtící pocení
Nemoc má záhadnou příčinu a stejně zvláštní projevy. Vše začíná neklidem, pak se objeví zimnice a závratě. Nemocného bolí hlava, ramena i končetiny, přidává se bolest v krku a těžká únava. Této fázi se říkalo „studený pot“. Trvá 30 minut až 3 hodiny, pak ji vystřídá tzv. horké pocení. Je provázeno intenzivním pocitem horka, rychlým pulsem, velkou žízní i deliriem. V závěrečných stádiích dochází buď k celkovému vyčerpání a zhroucení anebo k neodolatelné touze po spánku.
Nemoc se vyskytuje především v létě a na počátku podzimu.
Horší než mor?
Od moru nebo jiných, dříve známých chorob se liší svým extrémně rychlým a fatálním průběhem. Nejhorší je prvních 24 hodin, pokud je pacienti přežijí, obvykle se uzdraví. „Potivá nemoc“, jak neznámou chorobu pojmenují lidé, propukne s plnou silou 19.
září 1485 a do konce října téhož roku si vybere několik tisíc obětí. Poté se vrací v několika dalších epidemiích, v roce 1492 dorazí i do Irska, Anglii pak znovu sužuje v letech 1502, 1507 a velká epidemie přichází v roce 1528.
Cesta Evropou
Tehdy se rozšíří nejen po celé zemi, ale dorazí i do jiných částí Evropy. Zde ji pojmenují „anglický pot“. V Hamburku se šíří tak rychle, že během pár týdnů umírá více než tisícovka lidí. Do Švýcarska dorazí v prosinci, pak je přenesena na sever do Dánska, Švédska a Norska a na východ do Litvy, Polska a Ruska.
Objeví se i v Nizozemsku. Do konce roku však zcela vymizí, s výjimkou východní části Švýcarska, kde přetrvá do dalšího roku. Poté se tato choroba na kontinentální Evropě už nevyskytne.
Nemoc si nevybírá
V Anglii se poslední ohnisko nákazy objeví v roce 1551 a tato epidemie se považuje rovněž za poslední výskyt nemoci vůbec. Své oběti si však během epidemií vybere i mezi vysoce postavenými anglickými šlechtici a nevyhne se ani královské rodině.
Mohla prý být příčinou smrti následníka anglického trůnu Artura Tudora (1486-1502), Henry Brandona, 2. vévody ze Suffolku (1535-1551) i jeho bratra Charlese (?1537-1551). Vědci se nemohou dodnes shodnout na tom, o co vlastně šlo.
Bylo navrženo hodně teorií, od kontaminované vody ze špatné kanalizace až po různé nemoci, přenášené parazity.
Velké mystérium
Jedna z posledních verzí zní, že by mohlo jít o nákazu dosud neznámým druhem hantaviru. „Potivá nemoc“ se však přenášela z člověka na člověka, avšak u hantavirů jen zřídka dochází k přenosu nemoci tímto způsobem, ten mají spíše na svědomí hlodavci.
V roce 2004 navrhne americký mikrobiolog Edward McSweegan, že za vším by mohly stát spory antraxu (sněti slezinné), nacházející se v surové vlně nebo mase infikovaných zvířat. Ani to však zatím nebylo potvrzeno a původ nemoci tak dosud zůstává velkým tajemstvím.