Zasedání císařské konference se 6. září 1941 pomalu chýlí ke konci. Všechna pro a proti válečnému konfliktu se Spojenými státy již zazněla. Zástupci japonského námořnictva i armády se chystají k odchodu, když vtom do ticha promluví sám císař.

Věc zcela nevídaná. Podle tradice za něj během konferencí vždy hovoří prezident Tajné rady. Císařův hlas však nyní jasně vypovídá o závažnosti celé situace…

„Proč v takovém světě běsní vlny, vítr burácí?“ recituje Hirohito (1901–1989) báseň svého dědečka, císaře Meidžiho (1852–1912). Ten ji složil v době, kdy se Japonsko chystalo na válku s Ruskem (1904–1905) a kdy se obával o výsledek konfliktu.

Stejně tak má nyní Hirohito, který k Meidžimu vzhlíží s posvátnou úctou, strach z vývoje nové války.

„Co si myslíte vy, oba náčelníci štábů? Oba jste neřekli ani slovo,“ obrací se císař na své ohromené vojevůdce. Všichni, kteří ještě před chvílí horovali pro ozbrojený konflikt, rázem slibují, že dají přednost diplomacii.

Jenže cesta, na níž se Japonsko vydalo, se nedá tak snadno změnit. Vše neodvratně spěje k válce.

Na špatné straně

Pod dojmem německého triumfu v západní Evropě a na opakované naléhání poradců, včetně svého bratra prince Čičibua (1902–1953), dal Hirohito 27. září 1940 požehnání vzniku tzv. Paktu tří.

Japonsko se tak postavilo po bok nacistickému Německu a fašistické Itálii. V červenci 1941 pak bez boje vstoupilo do Francouzské Indočíny. Dveře do svých kolonií císařství totiž otevřel kolaborantský režim ve francouzském Vichy.

Americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945) krátce nato nechal zmrazit japonská aktiva na americké půdě.

Veškeré obchodní transakce, týkající se císařství, kvůli tomu podléhají kontrole vlády. Bankovní konta byla zablokována. Stejně postupuje Velká Británie. Dále bylo uvaleno embargo na dovoz ropy a dalších důležitých surovin do Japonska.

V říjnu 1941 se na post premiéra dostává generál Hideki Tódžó (1884–1948), který se nijak netají svým zápalem pro válku. Pak už jde vše ráz na ráz.

Útok na americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havaji, počáteční japonské triumfy a následný pád, završený svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki a hořkou japonskou kapitulací…

Chrání ho Američané

Během následného procesu s japonskými válčenými zločinci císař Hirohito na lavici obžalovaných chybí. Na rozdíl od Tódžóa. Právem?

„Jakožto konstituční monarcha podléhající ústavní vládě jsem se nemohl vyhnout schválení rozhodnutí, které přijal v době zahájení nepřátelství Tódžóův kabinet… Ve skutečnosti jsem byl prakticky vězněm a neměl jsem žádnou moc,“ hájí se sám Hirohito, nad nímž po válce drží ochrannou ruku Američané.

Země vycházejícího slunce v čele s polobožským císařem zcela vyhovuje jejich dalším záměrům, i když po Hirohitově abdikaci volají japonští intelektuálové i část jeho vlastní rodiny.

Svými slovy ovšem císař zcela popírá japonskou ústavu, kterou vydal jeho děd Meidži a podle níž je panovník vrchním velitelem ozbrojených sil.

Potřísnil se krví sebevrahů

Podle svědectví Hirohitových pobočníků také veškeré operační a situační zprávy, týkající se války v Pacifiku, byly dennodenně předávány do císařského paláce bez ohledu na hodinu.

Složky s názvem Vysvětlující materiály k válečné situaci určené císaři byly na denním pořádku. Hirohito tak měl dokonalý přehled o všem, co se děje na bitevním poli.

Některé své pobočníky dokonce i vysílal na frontu, takže námitky, že jeho informace byly zkreslené, rovněž postrádají smysl.

V červnu 1944, když vrcholila bitva o ostrov Saipan na Marianách, to byl právě Hirohito, kdo vyzval zdejší Japonce, aby raději spáchali sebevraždu, než se vzdali Američanům. Na 1000 lidí ho uposlechlo…