Původem je Polák, zastával funkci rabína v Poznani, což naznačuje spojení zmiňované Janem Schuldtem. Legenda z rabiho Löwa vytvořila hlavně symbolického ochránce židovského ghetta před pogromy.
Rabiho Jehuda Löwa bena Becalela (1525–1609) okouzlí atmosféra pražského dvora císaře Rudolfa II. (1583–1611), nadšeného příznivce okultních věd. Dostaveníčko si zde dávají mudrcové, se kterými rád vede učené rozhovory.
V roce 1588 si pobyt protáhne dokonce na čtyři roky. Pod clonou kouře při seancích vyvolává starozákonní postavy Abraháma a Izáka. O necelých deset později, roku 1597, se stává dokonce vrchním rabínem Českého království.
To už si ve ztemnělých uličkách židovské Prahy údajně vykračuje svýma mohutnýma hliněnýma nohama golem a ničí, co mu přijde pod ruku.
Ovládá ho šémem
Obrovskými tlapami dokáže strhnout štít domu jako nic. Do Staronové synagogy, kde právě probíhá předčítání žalmů, vběhne udýchaný mladík. „Rabi, prosím, běžte uklidnit golema. Řádí v ulicích,“ vykřikne. Rabi, tvůrce hliněné bytosti, přeruší bohoslužbu.
Vyběhne na ulici a golema okřikne. Pak mu vytáhne z úst šém, papírek s oživovací hebrejskou formulí. Umělá bytost ztuhne.
Legenda odjinud
Jak to s golemem opravdu bylo? Nejde jenom o pražskou specialitu. Poprvé se o hliněné bytosti zmiňuje Paracelsus ve svém díle De natura rerum.
Další zpráva pochází od Jana Schuldta z roku 1714. „Obzvláště polští židé jsou mistři v tomto umění a udělají sobě golema, jehož používají ve svém domě k různým pracím.“ S Prahou se ale golem spojuje až v roce 1841, kdy o něm novinář Franz Klutschak (1814–1886) v měsíčníku Panorama des Universums publikuje pověst.
O její všeobecnou popularitu se potom postará lékař Joachim Löbl Weisel z Přeštic (1804–1873), když ji zařadí do sborníku židovských legend, který poprvé vydá roku 1858. Navzdory barvitému líčení ale golem Prahou nikdy nekráčel.
