Je 22. listopad 1963 a jsme v Dallasu v americkém státě Texas.

Prezident John Fitzgerald Kennedy se zde chystá na projev u příležitosti zahájení kampaně pro volby v roce 1964. Všeobecně se očekává, že svůj úřad obhájí, je nesmírně populární mezi americkou veřejností, tvrdě odsuzuje komunistické režimy, a protože svět je uprostřed studené války, zajistí mu to velkou přízeň mezi veřejností.

Zároveň si však vytváří také řadu odpůrců doma i v zahraničí, což se mu tohoto listopadového dne stane pravděpodobně v Dallasu osudným.

Prezident přijíždí kolem 12:30 na náměstí Dealey Plaza, kde ho vítá dav příznivců. Spolu s ním jede v autě jeho manželka Jacqueline a texaský guvernér John Connally se svou ženou.

V otevřené limuzíně sedí ještě dva agenti tajné služby, sloužící jako prezidentova ochranka – Bill Greer a Roy Kellerman. Když se ovšem vůz blíží k Texaskému knižnímu velkoskladu, kdosi začne z jeho okna střílet. Podle svědků padnou celkem tři rány.

Prezidenta zasáhnou dvě kulky, první do zad a do krku, druhá ze strany do hlavy. Ta mu ustřelí kus lebky o velikosti pěsti.

Vážně zraněn je i guvernér Connally, podle jedné teorie ho zasáhne tatáž kulka jako prezidenta, podle jiné patří třetí vypálená rána jen jemu. Connally nicméně přežije.

Prezidenta okamžitě převezou do nemocnice, kde se však lékaři z traumatologického oddělení shodnou, že nemá šanci přežít, i kdyby pomoc dorazila okamžitě po zásazích kulkami. Ve 13 hodin je oficiálně prohlášen za mrtvého.

Zatčen podezřelý

Hlavním podezřelým z vraždy prezidenta se stane Lee Harvey Oswald, který žil dříve v Sovětském svazu a nyní pracuje v Texaském knižním velkoskladu jako pomocný brigádník pro vánoční sezonu.

Policista Marion Baker, který dovnitř vběhne jako první, ho zastihne ve druhém patře, jak pojídá sendvič a popíjí kolu. Podle jeho svědectví se nechová nijak podezřele, přestože na něj policista míří zbraní.

Zhruba o hodinu později, poté, co se ještě zastaví doma, se však Oswalda pokouší zastavit strážník J. D. Tippit, načež má Oswald vytáhnout revolver a policistu zastřelit.

Zatčen je v nedalekém kině a návdavkem k vraždě policisty obviněn i z vraždy prezidenta Kennedyho.

Soudu se nedožije

Oswald popírá, že by Kennedyho a Tippita zabil, popírá také, že by vlastnil pušku, a prohlásí, že dvě fotografie, na nichž je zachycen, jak drží pušku a pistoli, jsou padělky. K soudu se nikdy nedostane.

O pouhé dva dny později je v podzemních garážích Dallaské okresní věznice, kam je převážen, před televizními kamerami zastřelen dvaapadesátiletým majitelem nočního klubu Jacobem Rubinsteinem.

Rubinstein odůvodní svůj čin tím, že „chtěl ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela“. Sám dostane trest smrti, úspěšně se sice odvolá, ale ještě předtím, než může začít nové líčení, podlehne v roce 1967 rakovině plic.

Mnoho nejasností

Dodnes se objevují alternativní teorie o tom, co se toho dne přesně stalo a proč byl Oswald zastřelen. Někteří se domnívají, že Rubinstein chtěl pouze zakrýt pravdu o celé události.

Podle závěrů vyšetřování někdejšího státního nadvládního Jima Garrisona, které se postavilo proti závěrům oficiální zprávy, která uváděla Oswalda jako jediného střelce, mělo při atentátu padnout minimálně šest ran a střelci měli být dva, nebo dokonce tři. Rozmístili se po celém náměstí a dostali Kennedyho limuzínu do křížové palby.

Zmíněné teorii nahrávají také některá svědectví, podle kterých lidé slyšeli výstřely z různých směrů, a koneckonců i samotné události popsané v oficiální zprávě.

Ta připouští, že Oswald střílel ze šestého patra budovy, pak musel stihnout ukrýt zbraň, seběhnout do druhého patra, koupit si kolu v automatu, sejít o další patro níž a usednout za stůl v jídelně, a to celé během zhruba devadesáti vteřin od střelby, než dovnitř vpadl Marion Baker a dostal se do jídelny, kde Oswalda zastihl. Je taková věc vůbec možná?

Zajímavost

V přímém přenosu se atentát nikomu zachytit nepodařilo, existují pouze amatérské fotografie a záběry. Přesné okolnosti atentátu tak zůstanou utajené už asi navždy, stejně jako to, kdo si atentát objednal.

Nejpravděpodobněji se hovoří o Sovětském svazu či Kubě, někteří alternativní teoretici však mluví dokonce o zapojení amerických tajných služeb.