Z osamělého srubu na odlehlém místě tennesseeské divočiny se uprostřed noci ozvaly výstřely. Ráno našli umírajícího Meriwethera Lewise, slavného badatele a guvernéra Louisianeského teritoria. Lewis trpěl hlubokými depresemi. Spáchal sebevraždu – nebo ho zavraždil někdo jiný?

Když 11. října 1809 zemřel ve věku třiceti pěti let Meriwether Lewis, celá Amerika ho oplakávala jako národního hrdinu.

Pouhé tři roky předtím se s Williamem Clarkem vrátili z epochální výpravy až k břehům Tichého oceánu, s první expedicí, která prošla napříč Severní Amerikou. Jeho protokolární cesta se pro Spojené státy stala stěžejní kontinentální událostí.

Meriwethera Lewise si oblíbil i prezident Thomas Jefferson.

V roce 1807 ho jmenoval guvernérem Louisianeského teritoria, obrovské oblasti, kterou Spojené státy krátce předtím koupily od Francie a která se rozprostírala daleko na sever a západ od dnešního státu Louisiana.

Pomatený guvernér

V létě roku 1809 začala nová vláda prezidenta Jamese Madisona přezkoumávat některé guvernérské účty. Objevila se nepříjemná nařčení. Lewis se rozhodl, že se pojede hájit. 4. září se vydal v doprovodu sluhy Johna Perniera na cestu po moři.

Nastoupil na parník, který ho měl dopravit do New Orleansu.

Odtud hodlal na palubě zaoceánské lodi pokračovat k východnímu pobřeží USA. Velitel čikasawské pevnosti Fort Pickering kapitán Gilbert Russell později vypověděl, že během cesty parníkem se Lewis dvakrát pokusil o sebevraždu nožem.

Silné duševní rozrušení?

Trpěl snad duševním rozrušením, které mohlo být například příčinou nějakého alkoholového opojení? Russell guvernéra přesvědčil, aby si v pevnosti dal na den odpočinek. Den po svém příjezdu, dne 16. září, napsal Lewis dopis prezidentu Madisonovi.

I když v dopise najdeme opravy, rozhodně se nejedná o nesouvislý blábol duševně vyšinutého člověka. Lewis si stěžuje, jak jsou důvěrné výpovědi zneužívány – a vysvětluje, proč nakonec volí cestu po souši.

Kdyby cestoval po moři, mohl by padnout do rukou Britů, kteří v té době vedli válku. Dále píše, že do Washingtonu pocestuje co nejrychleji.

Odložená výprava?

Na cestu se však vypravil až 29. září. Doprovázeli ho pouze sluha Pernier a major James Neelly se svým otrokem. Neelly byl vládním zmocněncem pro indiánský kmen Čikasaw, jejichž územím měli Lewisovi průvodci procházet.

Později major vypověděl, že guvernér občas působil dojmem duševně vyšinutého člověka. Po překročení řeky Tennessee zamířila výprava na sever po Natchez Trace, hlavní cestě do Nashvillu.

Smrt na Natchez Trace

V noci na 9. října výpravě utekli dva koně. Neelly se vypravil je hledat a Lewis, Pernier a jeho otrok pospíchali napřed, aby se pokusili najít nocleh.

Trojice dorazila na paseku se dvěma dřevěnými sruby, které svíraly pravý úhel a spojoval je asi pět metrů dlouhý zastřešený chodník. Doma našli jen paní domu.

Přestože její manžel pracoval na farmě vzdálené asi třicet kilometrů, byla ochotná poskytnout Lewisovi a jeho doprovodu nocleh. Guvernéra uložila v obytném srubu, sama zůstala v domku s kuchyní a Perniera s otrokem ubytovala ve stáji.

Vražda – nebo sebevražda?

Před večeří prý Lewis neklidně rázo­val sem a tam a cosi si pro sebe mumlal. V noci se pak náhle ozvaly výstřely. Ráno našli Lewisovo tělo v kaluži krve. Údajně ještě žil, avšak byl vážně zraněný a posléze umírá.

Oficiální verze tvrdí, že si sám přiložil pistoli k hrudi a vystřelil. Když zjistil, že rána nebyla smrtelná, měl vystřelit podruhé, tentokrát do hlavy.

Někteří svědci však později uvádějí, že tělo vykazovalo známky zápasu a že střelné rány nebyly typické pro sebevraždu. Jak to tedy tenkrát vlastně bylo?