V Austrálii Bob a Bobek azyl nikdy nedostanou. Protože jestli má nejmenší světadíl nějakého nepřítele, pak je to právě evropský králík.  Zřejmě proto se Austrálie tak intenzivně brání imigrantům. Ať už lidským nebo zvířecím.

Proto má tak přísné zákony pro vstup zvířat na své území. Protože na to už několikrát doplatila.

Evropský králík divoký (Oryctolagus cuniculus) se sice do Austrálie dostává už v roce 1788 s prvními kolonisty, jenže ti ho většinou drží v kleci jako zdroj potravy.

Ač se lokální potíže s jejich přemnožením objeví už počátkem 19. století, to pravé peklo začne v roce 1859. Tehdy si Thomas Austin (1815–1871) vzpomene, že doma v Británii býval vášnivým lovcem a protože se mu zasteskne, nechá si jich 24 poslat z Anglie od synovce Williama Austina. Hodlá se ke své zálibě vrátit a vytvořit si vlastní populaci oblíbených terčů.

V říjnu je vypustí na svém pozemku ve Viktorii a nabije pušku. Králíci se však nehodlají nechat jen tak postřílet, z pozemku utečou a začnou se množit… jako králíci.

„Jde o nejrychlejší šíření savce, které kdy bylo na zemi zaznamenáno,“ tvrdí australský biolog Brian Cooke. Mají k tomu ideální podmínky.

Mírné zimy, nízké porosty, kterými zemědělci nahradí původní lesy.  Do konce 19. století se přemnoží tak, že ohrožují celý kontinent. Spásají vegetaci tak, že po nich zůstává jen holá zem.

Dochází ke korozi půdy a odplavování úrodné půdy, potrava chybí dobytku i původním druhům, které nemají šanci přežít a téměř celá osmina jich nenávratně vymírá.

Postaví plot, povolají lišky

I když je v těžkých dobách pro mnohé užitečný – jako jídlo, krmení pro psy i zdroj peněz za kožky – uvědomují si Australané, že to začíná být buď oni nebo králíci.

Jenže pasti a pušky se brzy ukazuje nestačí a vláda v roce 1887 nabízí vysokou odměnu za návrh na úspěšnou likvidaci ušáků. Komise obdrží 1456 návrhů, od použití buldozerů a pluhů, přes výbušniny až po zaplynování nor.

Všechny zkusí (a dodnes se používají), ale na králíky nestačí. Když je jasné, že místní dravci si s nimi neporadí, zkusí lidé do boje povolat jejich odvěké nepřátele, lišky a kočky. Vysazení do terénu se však ukazuje jako hloupý nápad.

„Oba druhy se přemnožily stejně jako králíci a začaly decimovat populace původních druhů, které se ukázaly mnohem snazší kořistí,“ říká Cooke. Nepomůže ani plot, jehož stavba začne v roce 1893. Dlouhý je 1833 kilometrů a táhne od jižního pobřeží k severnímu.

Jenže když je v roce 1907 dokončen, jsou už králíci všude. Přesto je dodnes udržován, aby bránil migraci divokých psů a králíků.

Dalším nápadem jsou viry

Vláda jich testuje několik desítek a většinu zavrhne. V roce 1918 navrhuje brazilský mikrobiolog Henrique Aragao (1879–1956) virus myxomatózy. Ač funguje, tak ne dost rychle, takže je i tento pokus zastaven.

Znovu se k němu zoufalí Australané vrací v padesátých letech, kdy už kontinent likviduje na 600 milionů nenažraných králíků. Zpočátku je nový myxoma virus Franka Fennera (1914–2010) uspokojivě účinný. Vyhubí téměř půl miliardy králíků.

Jenže ten zbytek si s pomocí mutujícího viru vypěstuje odolnost. A začne se opět vesele množit, tentokrát s potomstvem, kterému je virus k smíchu. A tak to pokračuje dodnes.

Virologové něco vymyslí, ono to chvíli funguje, pak se králík přizpůsobí a za chvíli je situace tam kde byla.