Gigantická temná vlna se valí krajinou. Není před ní úniku. Oči slzí, dýchat je stále obtížnější. Miliardy tun prachu přitom pohřbívají pole, pastviny, farmy i naděje farmářů.

Největší přírodní katastrofě, která kdy zasáhne USA, sice napomůže počasí, ale vlastně jen dokončí to, co začali lidé.

Třicátá léta se do dějin USA zapisují jako Dust Bowl (Prachová pánev), období mohutných prachových bouří, které způsobily obrovské škody.

Zemský ráj to napohled

Širé pláně amerického jihozápadu po staletí odolávají nepředvídatelnému počasí a pokryté odolnými travinami poskytují pastvu nekonečným stádům bizonů, koní i dalších zvířat. Než dorazí člověk.

S koncem občanské války v roce 1865 a po dokončení první transkontinentální železnice v roce 1869, se vlny nových osadníků valí na jihozápad, kde vláda nabízí každému 65 ha půdy. Vše se zdá dokonalé.

Slunce svítí, deště jsou vydatné a mnozí začínají věřit, že to tak bude napořád, že „Déšť následuje pluh“ jak tvrdí reklamní slogan realitních agentů. Původně spíše chovatelské farmy se postupně mění v zemědělské.

Čemuž napomáhá i vláda, která v rámci podpory kultivace prérií zvyšuje nabídku až na 260 ha. Dalšímu rozvoji zemědělství napomáhá také výrazný technologický pokrok.

Nové mechanizované možnosti orby i sklizně, které dovolují lidem obhospodařovat větší oblast než dosud. Časy jsou dobré. Slunce svítí, zavlažující déšť se zdá samozřejmostí, a úroda je pokaždé rekordní.

Jen houšť a větší půjčky

Colorado, Kansas, Nové Mexiko, Texas a Oklahoma se zdají být rájem na zemi. A zdá se, že všechno to může být ještě lepší, protože cena zemědělských plodin roste.

Postarají se o to 1.světová válka a snížené dodávky pšenice z Ruska zasaženého bolševickou revolucí. Země potřebuje víc obilí a tak se oblast zemědělské půdy od roku 1900 do roku 1920 zdvojnásobí, a v letech 1925 až 1930 dokonce ztrojnásobí.

S vidinou vyššího zisku nakupují zemědělci nové traktory a kombajny, berou si úvěry. A aby je pak mohli splácet, začínají obdělávat stále větší plochy. Stále více pastvin se mění v pole a farmy se mění na skutečné továrny na zemědělské plodiny.

„Nikomu v tu chvíli nedochází, že blíží katastrofa,“ konstatuje historik Michael Cooper.

Bez trávy půda vysychá

Hluboká orba, kterou v tu dobu zemědělci při kultivaci používají, stejně jako další metody maximalizace výnosu, ničí hluboko zakořeněné původní traviny.

Neuvědomujíc si, že ty svými kořeny pomáhají držet půdu na místě v období silných větrů a v období sucha pomáhají udržet vlhkost. Přes zimu navíc zůstávají sklizená pole holá. Nezůstává ani strniště, která jsou vypalována, aby se pole zbavila plevele.

Tím však půdu zbavují organických živin a povrchové vegetace. „Nikdo si totiž neuvědomoval, že dostatek vláhy a mírné zimy, které napomáhají zemědělské produkci, jsou v této oblasti z dlouhodobého hlediska anomálií,“ říká Cooper.

A ta končí počátkem 30 let. Přichází období sucha, které trvá celých osm let a vrcholů dosahuje v letech 1934, 1936 a 1939 a 1940. Sucho vysouší ornici, která se postupem času stává stále více křehkou až se nakonec rozpadá na prach. A pak přichází vítr.

Amerikou se valí černý blizard

Když je mírný, zvedá malé prachové vlnky, když zesílí, prohání se vyprahlými pláněmi prach jako duchové zaniklých pastvin. Občas se objevují větrné víry, dobře viditelné díky prachu, který je mění v našedlé rotující sloupy.

Jenže jak sílí, vytváří nakonec z prachu mohutná oblaka, která se nesou krajinou někdy až do výšky 3000 metrů a dosahují až na východní pobřeží k New Yorku a Washingtonu. Občas zacloní Slunce a den mění v noc. A pak přicházejí první prachové bouře.

Šokují svou mohutností a intenzitou. Ty nejsilnější, jako dvoudenní peklo 9. a 10. května 1934, odnášejí obrovské množství ornice a roznáší jí téměř po polovině USA. Například Chicago zasype během několika dnů 5000 tun prachu.

Těmto bouřím se začne přezdívat černý blizard nebo černá příbojová vlna. Valí se krajinou jako gigantická černá vlna dosahující výšky až 100 metrů. Viditelnost se snižuje někdy i jen na několik centimetrů.

Marně lidé zatloukají okna a snaží se chránit. „Prach se dostane všude, do šatů , do jídla, do nosu a očí, do motorů.

Není před ním úniku,“ píše reportér Edward Stanley 14. dubna 1935, které se vinou zřejmě nejhorší prachové bouře zapíše do dějin jako Černá neděle. Když se prach usadí, je všude.

Na některých místech dosahuje až metrové výšky, některé domy je nutno z prachu vyhrabat. Je zkrátka všude. Tření zvířených částiček prachu navíc vytváří statickou elektřinu, která v silných elektrických výbojích spálí mnohé rostliny. Dobytek hladoví, u lidí i zvířat se objevují zdravotní potíže.

Život složený na korbě

Pokud lidé zpočátku doufají, že další rok bude lépe, dočkají se hořkého zklamání.

Sucho a prachové bouře sužují ve státech Texas a Oklahoma, Nové Mexiko, Colorado a Kansas oblast o rozloze téměř 400 000 km2. Lidé i dobytek začínají umírat na nemoci dýchacích cest a podvýživu. V mnoha regionech vítr odnesl téměř 75% ornice.

Půda ztrácí na ceně a farmy krachují. Tisíce rodin musí naložit skromný majetek na vůz a vyrazit za novou obživou jinam. Bez peněz a často i bez naděje na zlepšení. V roce 1935 už se tak bez domova ocitá přes půl milionu lidí.

Někteří se rozhodují vydat na cestu proto, že nevidí možnost žít v zasažení oblasti, někteří musí, protože nejsou schopni splácet bance půjčky a úvěry, které si nabrali v době prosperity.

Jde o nerozsáhlejší migrační vlnu v dějinách USA, kterou ve svém důsledku ještě navíc zhoršuje právě probíhající Velká hospodářská krize. Během 30tých let se tak z planin vydá za novou obživou přibližně 3,5 milionu lidí.