V 17. století se odehrál dnes již z velké části zapomenutý příběh, který spojuje obchod s otroky i s pobřežím Baltského moře na území současného Lotyšska.

Tamní historické územní celky Kuronsko a Semigalsko se účastnily evropského koloniálního dobrodružství, a to velmi aktivně.

Na kterých kontinentech najdeme stopy koloniální expanze řízené z Pobaltí? Jaké důkazy potvrzují, že se zahraniční výboje semigalské a kuronské šlechty týkaly i otrokářství?

Flotila ctižádostivého vévody

Vévodství Kuronsko a Semigalsko se aktivně podílelo na evropském kolonizačním úsilí hned na dvou kontinentech: na ostrovech v Karibiku a v západní Africe. Kolonie byly založeny v době vlády vévody Jakuba.

Ten inicioval stavbu mohutné obchodní flotily, která vyplula vstříc nebezpečnému zámořskému dobrodružství.

Již v roce 1637 je založena první kolonie na karibském ostrově Tobago. V roce 1651 získává Kuronsko kolonii i v západní Africe, na území dnešní Gambie. Kdo by očekával, že to byl výsledek přímé vojenské akce, bude zklamán. Lépe než zbraně a koloniální vojáci zde posloužily peníze bohatého vévodství.

Konec otrokářů od Baltu

Je potvrzeno, že plody kuronské kolonizace zahrnovaly i tučné zisky z obchodu s otroky. Jak kuronské kolonie dopadly? Neslavně. Jejich prosperita trvala zhruba jen 10 let. Již v roce 1664 byly formálně postoupeny Anglii.

Důvodem ztráty kolonií byla výrazně oslabená pozice Kuronska a Semigalska v samotném pobaltském geografickém prostoru.

Mohly za to války v Pobaltí i zajetí kuronského vévody švédskou armádou. Vévodství se sice později pokusilo dvojici svých kolonií získat zpět. Nebylo však úspěšné. Tím skončila „koloniální kapitola“, kterou nyní najdete i v dějinách novodobého Lotyšska.