James Watt (1736–1819) nebyl prvním mechanikem, který chtěl přimět páru k práci. Již v 1. století sestrojil mechanický stroj, který poháněla pára, Héron Alexandrijský. Římané však nedocenili jeho praktičnost, považovali jej spíše za hračku. Kdoví, jak by se dějiny vyvíjely, kdyby Řím dokázal páru naplno využít…
Před Wattem se podařilo sestrojit použitelný parní stroj i jinému britskému poddanému, Thomasi Newcomenovi (1664–1729). Jeho vynález byl však použitelný pouze na čerpání vody z dolů. Tento stroj James Watt později vylepšil.
Prvním důležitým Wattovým vynálezem byl kondenzátor. S jeho pomocí se podařilo podstatně zlepšit účinnost parního stroje.
Dalšími dvěma Wattovými vynálezy bylo použití mechanismu, který umožnil převádět přímočarý pohyb pístu využívaný u jednoduchých pump na pohyb otáčivý.
Hlavní výhodou dvojčinného parního stroje, se kterým James Watt přišel v 80. letech 18. století, je vyšší účinnost a s ní spojená úspora paliva.
Zatímco v jeho předchůdci pracoval píst vždy jen při pohybu jedním směrem, je u dvojčinného stroje pára pomocí šoupátka přiváděna střídavě z obou stran, a píst tak vykonává práci téměř neustále.
Velké rozšíření dvojčinného parního stroje, na který prý byl James Watt nejvíce hrdý, pak umožnil další vynález. Watt zavrhl klikovou hřídel Jamese Pickarda a přišel s jiným řešením, planetovým soukolím.
Díky němu bylo možné nejen převádět práci pístu na rotační pohyb, ale zároveň s tím zvýšit i rychlost otáčení.
Watt se dočkal ocenění ještě během svého života a zemřel jako vážený muž. Na jeho počest byla pojmenována jednotka výkonu.
