Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko.

Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba je znovu nabít. Kancelářská revoluce tedy začíná dost pomalu.

Příběh sešívačky se rozbíhá v 19. století, kdy papíru rychle přibývá, a lidé potřebují způsob, jak jeho listy udržet pohromadě. Už roku 1841 získává Samuel Slocum (1792-1861) patent na zařízení, které spojuje papír pomocí špendlíků.

Za skutečného předchůdce moderní sešívačky se ale považuje Američan George W. McGill. V roce 1866 si patentuje malou ohebnou kovovou sponku a o rok později také lis, který ji dokáže zatlačit do papíru.

První předek

McGill svůj vynález dál vylepšuje a roku 1879 získává patent na zařízení, které se stává prvním komerčně úspěšným sešívačkovým předkem. Vzniká ale drobný háček: přístroj váží více než kilogram a pojme jen jednu sponku.

Takže žádné dnešní elegantní cvak, cvak, cvak. Jedno cvaknutí, jedna sponka a konec legrace, obsluha musí znovu nabíjet. Některé rané modely navíc používají jednotlivé ručně vyráběné či předtvarované sponky.

První sešívačka tedy rozhodně není pomůcka, kterou byste chtěli mít u sebe na poradě.

Z kancelářského monstra vzniká malý pomocník

Další vynálezci postupně přidávají zásobníky, automatické podávání sponek a mechanismy, které sponku nejen protlačí papírem, ale také její konce ohnou.

Roku 1877 získává Henry R. Heyl (1842-1919) patent na zařízení, které zvládá vložení i ohnutí sponky v jediném kroku. V roce 1878 se objevuje první sešívačka se zásobníkem více předtvarovaných sponek.

Z těžkopádného luxusního přístroje se tak postupně rodí nenápadný kancelářský pracant. Slovo „stapler“ se pro takový přístroj v angličtině objevuje až v roce 1901.