Dnes je to bezstarostný turistický ráj. Historie řeckého ostrova Korfu však v sobě ukrývá mapu, kterou jistě nenajdete v žádném turistickém průvodci. Červené kroužky na ní označují místa, kde došlo k ověřeným útokům velkého bílého žraloka na člověka.

První útok žraloka v moderní době se na Korfu odehrál v roce 1847, a to nedaleko přístavu hlavního města ostrova. Obětí se stal devatenáctiletý britský voják William Mills, který si šel s kamarády v horkém podvečeru zaplavat do zátoky Agios Nikolaos.

Umělecké svědectví Dionýsa Solomose

Místní Noviny Jónských ostrovů ze dne 24. července 1847 popisují barvitě útok a hovoří o moři plném krve.

Útok velkého bílého žraloka na vojína Millse, v lokalitě Mandraki u přístavu hlavního města ostrova, byl inspirací pro poému Porphyras (označení žraloka na Jónských ostrovech).

Báseň plná filozofické tragiky, naplněná motivy života i smrti nevzešla z pera nikoho jiného než pozdějšího tvůrce textu řecké státní hymny.

Dionysos Solomos tehdy na Korfu žil a k místu tragédie to měl jen několik minut chůze. Jeho Porphyras je unikátně ztvárněné umělecké svědectví o fatálním žraločím útoku.

Pro úplnost dodejme, že hrob nešťastného Williama Millse se nyní nachází na britském vojenském hřbitově na ostrově Kefalenia. Není to jen symbolické pohřební místo. Část jeho ostatků o několik dní později vyplavilo moře na pláž.

Tragédie v lokalitě Mon Repos

Déle než jedno století žraločí čelisti Kerkyru neohrozily. Potom však přišla událost, která šokovala všechny na ostrově.

V pátek 17. srpna 1951 vstoupila do moře v lokalitě Mon Repos (vzdušnou čarou necelé dva kilometry od místa, kde došlo k tragickému ataku v roce 1847) šestnáctiletá studentka francouzského lycea Vanda Pierri.

S kamarádem, osmnáctiletým frekventantem vojenské školy Georgem Athanasenasem plavali nad hloubkou 6–7 metrů.

Útok bílého žraloka byl nečekaný a smrtící. Vandino tělo žraločí čelisti přepůlily, Georg, který se snažil dívku chránit a se žralokem bojovat, vyvázl se zraněním.

Ještě po letech byly jeho vzpomínky na tuto tragickou událost tak silné a živé, že o ní nechtěl vyprávět.

Osudný skok z jachty

Tento útok žraloka na oba mladé lidi byl, stejně jako v Solomosově poémě Porphyras, reflektován ve dvou básních. Jejich autorem byl britský básník Jim Poots, který v té době na Korfu žil. První báseň se jmenovala Vanda a Georg, druhá Vandině matce.

„Všechny rolety v oknech domu zůstávají zatažené, nemohly už vydržet dívat se na moře“, rozeznívá struny smutku do bolestných vibrací Poots v druhé básni…

Třetí a zatím poslední útok žraloka na člověka ve vodách ostrova se odehrál 1. července 1956 a je veden v seznamu shromažďovaném v rámci projektu MEDSAF (the Mediterranean Shark Attack File). Patnáctiletá dívka jménem Margoulis se plavila s rodiči na jachtě.

Krátce po zakotvení skočila do vody. Nikdo netušil, že ve vodě je žralok. Útok predátora skončil dívčinou smrtí.

Člověk versus žralok

Jakým způsobem se stavět k podobným událostem? Setkání člověka se žralokem ve Středozemním moři je v určitých hlediscích nevyhnutelné, uvážíme – li, že ačkoli toto moře zabírá jen 0,7 % zemského povrchu, jeho pobřeží je velmi hustě zalidněno.

Žádná oblast mořského pobřeží na světě v sobě nekoncentruje tak vysokou míru lidské populace, která moře využívá k obživě, dopravě i relaxaci. Ze Středozemního moře pochází také nejstarší dochovaný záznam o napadení člověka žralokem.

Je z roku 492 před naším letopočtem. Historik Hérodotos v něm popisuje osudy posádek potopených perských lodí.