Známe je ze supermarketů, nemocnic, hotelů i obchodních center. Přijdeme ke skleněným dveřím, ony poslušně odjedou do strany a zase se zavřou.

Žádná klika, žádné zápasení s těžkým křídlem. Za tímto pohodlím přitom stojí docela obyčejný problém: Co dělat, když máte obě ruce plné? A také trochu zlomyslný vítr.

První moderní automatické dveře nevznikají proto, aby lidé mohli působit jako návštěvníci vesmírné lodi. V roce 1931 je vymýšlejí američtí inženýři Horace H. Raymond (1897-1954) a Sheldon S. Roby (1865-1959).

Instalují je v restauraci Wilcox’s Pier v Connecticutu, kde mají pomáhat číšníkům přenášejícím talíře a nápoje. Ti totiž řeší velmi pozemský problém: Mají ruce plné jídla a před nimi se nacházejí dveře.

Systém využívá světelný paprsek, jakmile člověk přichází ke dveřím, zařízení ho zaznamená a dveře otevře. Celá sestava včetně instalace tehdy stojí 100 dolarů.

Řešení přináší Texas a pořádný vítr

Za skutečný začátek éry automatických posuvných dveří se ale považuje rok 1954. Dvojice Američanů Dee Horton (1905-1971) a Lew Hewitt přichází s řešením, které je ještě praktičtější.

V Corpus Christi v Texasu totiž pořádně fouká a klasické dveře se ve větru otevírají nebo naopak prudce zabouchávají. Prosklené dveře se mohou poškodit a jejich používání není právě příjemné.

Horton a Hewitt proto vymýšlejí posuvný systém, který se větrem nenechá tak snadno rozhodit. První verze používá jednoduchou rohož s tlakovým spínačem: člověk na ni šlápne a dveře dostanou pokyn k otevření. Žádné mávání rukou, žádné hledání kliky, stačí přijít. V roce 1960 se první komerční automatické posuvné dveře dostávají na trh.

Od rohožky k neviditelnému oku

Dnešní dveře už samozřejmě nečekají na to, až člověk správně šlápne na magickou rohožku. Postupně přicházejí pohybové senzory, mikrovlnné detektory a infračervené systémy.

Dveře dokážou rozpoznat člověka přicházejícího z určitého směru, otevřít se a po jeho průchodu zase zavřít.

Z původní pomůcky pro číšníky se tak stává technologie, která usnadňuje pohyb milionům lidí a pomáhá také seniorům, lidem s omezenou pohyblivostí nebo rodičům, kteří se snaží protlačit dveřmi s dítětem, taškou a nákupním vozíkem zároveň.

A možná právě tady je největší kouzlo automatických dveří: nevznikají kvůli touze po futuristické budoucnosti, ale proto, že člověk jednoduše nemůže pokaždé hledat kliku, když má plné ruce.