Požáry provázejí Prahu celou její historií a zanechávají za sebou nejen spálenou zemi, ale také zásadní proměny městské architektury.

Dřevěná zástavba, úzké uličky, otevřená ohniště a absence moderní techniky v minulosti opakovaně mění kvetoucí metropoli v ohnivé peklo.

Nejničivější katastrofy přicházejí z neopatrnosti řemeslníků i kvůli promyšleným válečným intrikám evropských mocností.

Právě strach z ničivého živlu nakonec nutí pražské radní k opuštění hořlavého dřeva a dává vzniknout kamenné renesanční a barokní kráse, kterou dodnes obdivují miliony turistů.

Je čtvrtek 2. června 1541 a na Malostranském náměstí panuje spalující sucho, když v domě Na Baště propuká nejničivější požár v dějinách Prahy.

Neopatrní pokrývači při opravě střechy neuhlídají otevřený oheň a silný vítr bleskově roznáší jiskry na okolní budovy.

Plameny během několika hodin polykají celou Malou Stranu, Hradčany a fatálně zasahují samotný Pražský hrad, kde do základů vyhořívají vzácné Zemské desky, což je nejdůležitější právní dokumenty království.

Očitý svědek, kronikář Václav Hájek z Libočan, situaci popisuje slovy: „Bylo velmi velké horko a sucho nad obyčej.

Tu vyšel oheň a takovou mocí se rozmohl, že lidé od něho utíkati museli.“ Historici se shodují, že tato apokalypsa paradoxně umožňuje masivní renesanční přestavbu levobřežní Prahy.

Žár spálí 760 domů

O necelé století a půl později, 21. června 1689, postihuje pravý břeh Vltavy takzvaný Francouzský požár Prahy, který bývá označován za jeden z prvních velkých teroristických útoků na našem území.

Oheň vzniká v Kaprově ulici a během čtyřiadvaceti hodin zcela devastuje Židovské Město a severní části Starého i Nového Města, přičemž lehne popelem přes 760 domů a umírá na 150 obyvatel.

Příčinou je organizovaná diverzní činnost žhářů najatých Francií Ludvíka XIV., která tehdy vede válku se Svatou říší římskou. Historička Jana Růžičková k tomuto politickému pozadí uvádí:

„Vypalování měst patřilo k oblíbeným metodám francouzského krále, a ačkoliv se o přímé vině některých popravených dodnes spekuluje, dobová protifrancouzská hysterie byla obrovská.“ Silný požár zapálený zřejmě úmyslně se rozhoří v Židovském městě v noci ze 17. na 18. května 1754, smutnou kapitolou se stává i ohňová zkáza Národního divadla v roce 1881.

Vzniká hořící pochodeň

S moderní dobou se povaha pražských požárů radikálně mění, což dokazuje katastrofální požár Veletržního paláce ze 14. srpna 1974. Tato funkcionalistická perla v Holešovicích se kvůli vznícení chemikálií a laků v truhlářské dílně mění v obří hořící pochodeň, jejíž likvidace trvá pražským hasičům několik dní.

Podobně tragický scénář se opakuje 16. října 2008, kdy požár Průmyslového paláce v Holešovicích zcela ničí jeho levé křídlo. Příčinou je v tomto případě technická závada na elektroinstalaci zapnutého vařiče v jednom z výstavních stánků.

Vyšetřovatelé zjišťují, že i v moderní éře zůstává lidský faktor, zanedbaná údržba a podcenění bezpečnostních předpisů tou nejčastější rozbuškou velkých neštěstí.