Pionýrský tábor Artěk na Krymském poloostrově je za dob Sovětského svazu líčen jako ráj na zemi. Pobyt v obrovském komplexu s vlastním stadionem i filmovým studiem se stane odměnou pro nejvzornější děti.
Jaká byla realita skrytá za nablýskanou propagandou a jak vypadá toto místo dnes?
Artěk je slavnostně otevřen 16. června 1925 jako klimatické lázně pro děti s tuberkulózou. První malí pacienti bydlí v obyčejných plátěných stanech. Ale zanedlouho se věci změní.
Z Krymu až na Sibiř
Když v létě 1941 napadne Německo Sovětský svaz, tábor je třeba bleskově evakuovat. Dvě stovky dětí tehdy prožijí neuvěřitelnou, 7 750 kilometrů dlouhou pouť přes Moskvu a Stalingrad až na Altaj.
Zde vznikne „Altajský Artěk“, kde některé krymské děti stráví nejdelší pobyt v historii tábora – domů se vrátí až v roce 1945. V poválečných dekádách zažije Artěk na Krymu raketový rozkvět.
Areál má rozlohu přes 200 hektarů a čítá více než 150 budov, mimo jiných jsou v něm zdravotnická zařízení, filmové studio, plavecké bazény anebo sportovní stadion.
Rozroste se na deset samostatných táborů (např. Azurový či Mořský) a ročně jím projde až 27 tisíc dětí, několik desítek jich dorazí i z Československa. Vedle prominentních pionýrů sem jezdí i světové návštěvy:
kubánský vůdce Fidel Castro (1926–2016), indická politička Indira Gándhíová (1917–1984) nebo slavná americká školačka Samantha Smithová (1972–1985).

Od Gagarinova boršče k bankrotu
Častým hostem je i kosmonaut Jurij A. Gagarin (1934–1968). Jeho skafandr a vesmírný boršč v tubě od zubní pasty se stanou exponáty v místním muzeu. Program v táboře je přísně organizovaný.
Pamětníci dodnes s pobavenou nostalgií vzpomínají například na hromadné lékařské prohlídky nebo organizované slunění na oddělených plážích.
Chlapci a děvčata se tehdy opalují úplně nazí, jen v pokrývkách hlavy, aby načerpali co nejvíce vitamínu D. Na písknutí vedoucího se celé hejno dětí naráz otočí na druhý bok a po pěti minutách běží do vody.
Po rozpadu SSSR v roce 1991 začíná sláva komplexu upadat. V roce 2009 dokonce tábor kvůli nedostatku financí a politickým sporům téměř zkrachuje, zaměstnanci nedostávají výplaty.
Tehdejší ředitel drží zoufalou protestní hladovku a skončí v nemocnici s vážnými srdečními problémy. Po roce 2014 prochází areál rozsáhlou modernizací a míří sem výrazné investice z Moskvy.

Na pozvání hlavy státu
Jednou ze slavných návštěvnic se stane v roce 1983 americká dívka Samantha Smithová. Tu poznamená napjatá atmosféra 80. let 20. století, kdy je hrozba jaderné války opravdu reálná a svou obavu z jejího vypuknutí svěří dopisnímu papíru.
Obálku s dopisem zašle přímo generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu, kterým je v té době Jurij V. Andropov (1914–1984).
Ten ji ujistí, že Sovětský svaz rozhodně nemá zájem její rodnou zemi napadnout ani zahájit válečný konflikt a navíc ji pozve i s rodiči do Sovětského svazu. Během své návštěvy této země dívka zavítá i do Artěku za obrovského zájmu především sovětských médií.
Samantha odmítne oddělené apartmá, přeje si bydlet s ostatními dětmi a užívá si táborového života. Dokonce nosí uniformu s pionýrským šátkem kolem krku.

Luxus i kontroverze
Dnes se areál skví v plné parádě a nabízí luxusní komfort. Pionýrské šátky sice zmizely, ale tradice stejnokrojů zůstala – dětem je dnes dodává značková firma, která obléká ruské olympioniky.
Většina míst je stále za odměnu, volné poukazy je však možné v omezeném počtu i zakoupit a jejich cena se pohybuje v přepočtu v desítkách tisíc korun.
V souvislosti se současným válečným konfliktem na Ukrajině se tábor v posledních letech sice dostal pod drobnohled mezinárodních organizací kvůli kontroverzním edukačním programům, jeho brány však zůstávají otevřené.
Současné vedení sází na moderní kroužky, divadlo a robotiku s jediným cílem: udržet Artěk jako vysněný dětský ráj na černomořském břehu.
