Tanec jako příběh vyprávěný mužem a ženou? Zapomeňte na romantiku! Tanec může být také smrtelnou choreografií kopů, úderů a krytů. Taneční kreace, které byly ve skutečnosti maskovaným bojovým uměním, se zrodily i na karibském ostrově Kuba.
El Juego de Maní, nebo jen zkráceně „maní“, to je název bojového umění vytvořeného na Kubě v průběhu 19. století. Stáli za ním afričtí otroci pracující na plantážích s cukrovou třtinou. Majitelé plantáží maní považovali za neškodnou zábavu. O jeho skutečném poslání neměli ani tušení.
Ruce jako vražedná kladiva
Bojová technika využívající i tvrdé údery hlavou našla svoje uplatnění při otrockých vzpourách. Ačkoli maní bylo zejména bojem beze zbraně, našly v něm uplatnění i dřevěné hole.
V případě nutnosti stačilo hole vyměnit za mačety a účinnost maní se výrazně násobila.
Již strážci na plantážích si všimli, že „tančící“ otroci mají ruce omotané pestrými šátky. Tyto doplňky ale nebyly na okrasu. Při transformaci maní v reálný bojový styl, stačilo pod látku umístit drobné kamínky či kousky železa. Ruce se v tom okamžiku proměnily ve vražedná kladiva.
„Barbudos“ raději pistole a pušky
V letech 1895–1898 probíhala kubánská válka za nezávislost. Boje proti Španělsku tehdy poslaly maní do frontové linie. Španělští koloniální vojáci, trénovaní ve standardním způsobu moderního boje, měli z maní hrůzu.
Poté však začalo bojové umění maskované jako tanec upadat. Možná by někdo čekal, že jej využijí partyzánské jednotky Fidela Castra při snaze svrhnout na Kubě vojenskou diktaturu v 50. letech minulého století.
Nestalo se tak. Fidelovi „barbudos“ (vousáči) sice bojovali guerillovými metodami a útočili ze zálohy, ale téměř výhradně za použití střelných zbraní.
Paradoxně se však režim Fidela Castra a jeho následovníků výrazně zasloužil o to, aby maní nebylo na Kubě zapomenuto. Stalo se obdivovaným folklorním tancem, ve kterém už jen málokdo hledá jeho tajnou smrtící podstatu.
