V letmé záři luny vklouzne do zemské prolákliny. Je srpnová noc roku 1836, chvíli po půlnoci. Oním muže je nadšený cestovatel po českých zříceninách, Karel Hynek Mácha. Vzápětí zpozoruje výjevy k nepochopení: Současnost!
Podle pověstí můžete najít ve skalní průrvě pod hradní kaplí Housky bránu do pekel! Už to udělá z hradu přestavěného na zámek ležící v náruči kokořínských lesů skvělý turistický cíl. Za třicetileté války se na hradě navíc usídlí švédská vojska.
To je historický fakt. Ten legendární k nim přidává s ďáblem spolčeného velitele Oronta, který plení okolí a od pekelníka dostane černou slepici, zajišťující nesmrtelnost. Místní myslivci ho nakonec skolí posvěcenou kulí. Nezbaví se ho ani tak:
Jeho duch dodnes obchází Houskou! A není jediný. Potkat tu prý můžete i temného mnicha bez obličeje, který pronásleduje noční odvážlivce.
Bylo, nebylo…
A co tajemný zážitek Karla Hynka Máchy (1810–1836), který, vyděšen, vylíčí svůj údajný posun trhlinou v časoprostoru v dopise příteli, hajnému Eduardu Hindlovi?
Ačkoliv na jeho základě zamíří na Housku nejedna záhadologická expedice a Mácha zde prokazatelně několikrát byl, musíme vás zklamat. Toto líčení je zcela novodobým majstrštykem populární české spisovatelky sci-fi a fantasy Františky Vrbenské (*1952).
Frčky sebere Bezděz
Housku káže vystavět zřejmě již král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. (1233–1278). První písemnou zmínku o hradu najdeme z roku 1291. Má se stát správním centrem a také opěrným bodem při případných válkách.
Jenže… Houska je relativně malá, a výrazněji ji dostavovat nelze. A tak jí všechny ovace vzápětí vyfoukne nedaleký Bezděz, který mimochodem vystaví stejná huť. V 17. století se mezi nejbohatší českou šlechtu vypracuje i rod Hrzánů z Harasova.
Právě oni nechají hrad přestavět na renesanční zámek. Naštěstí, řada pevnostních prvků i interiérů zůstane zachována.
Zbořte to!
Až dozní výstřely arkebuz a třicetiletá válka konečně zavře své krví smáčené stránky, rozhodne se o zboření Housky. Že stále stojí? Naštěstí ano, poděkovat za to můžeme hlavně složitým majetkovým vztahům a nejasným dědictvím.
Nakonec padne jen opevnění a hospodářské předhradí. I přes to dodnes můžeme Housku zařadit mezi nejzachovalejší hrady Přemysla Otakara II. Pokud sem zamíříte, nevynechejte určitě hradní kapli a její krásnou malířskou výzdobu a také takzvanou Zelenou komnatu.
