Přenést rychle text či obrázek na druhý konec světa? Komunikovat v reálném čase? Dnes nikterak složité. Díky datovému propojení se informace šíří snadno a rychle. Zvykli jsme si na naše informačně a komunikačně vstřícné 21. století.
Jaké to však bylo v kolébce lidstva, když se rodila evropská civilizace? Již před tisícovkami let Řekové vynalezli takzvaný hydraulický telegraf. První zprávy o těchto zařízeních se objevují již ve 4. století před naším letopočtem. Jak fungovaly?

Uplatnění ve vojenství
Kompletní představu o principu hydraulického telegrafu naší současnosti zanechal antický historik Polybios, který žil ve 2. století před naším letopočtem. Hydraulický telegraf byl tvořen dvojicí identických nádob naplněných vodou.
V každé nádobě byl na hladině korek, v jehož středu byla umístěna tyč, na které byly v jednotlivých vertikálních úsecích vyznačeny krátké informace typu: pěší armáda, jízdní armáda, útočte zleva, útočte zprava, ustupujte.

Fantazii se meze nekladly. Dle charakteru zpráv je ovšem jasné, že se hydraulický telegraf uplatnil především ve vojenství. Každá z nádob byla umístěna na rozdílná stanoviště, která ovšem musela být v dohledu.
Jednalo se o stejné nádoby, rovněž množství tekutiny v nádobách bylo totožné. Pozor, začínáme vysílat!
Ze Sicílie do Afriky
Obsluha telegrafu v bodě A vztyčí zapálenou louči jako znamení, že chce vysílat. Obsluha telegrafu v bodě B potvrdí přijetí signálu rovněž vztyčením hořící louče. Obsluha v bodě A dá dolů (či do jiné pozice) zapálenou louči.
Zároveň otevře kohoutek v dolní části nádoby. Totéž – otevření kohoutku – provede obsluha v bodě B. Voda vytéká, korek spolu s hladinou klesá, klesá i tyč s nadefinovanými zprávami. Obsluha v bodě A pozorně sleduje tyč se zprávami. Jakmile je zpráva: Ustupujte! rovnoběžná s okrajem nádoby, zavře kohoutek a současně vztyčí louči.

Obsluha v bodě B okamžitě reaguje rovněž znamením loučí a zavřením kohoutku. Obsluha v bodě A samozřejmě ví, co vysílá. Obsluha v bodě B se podívá, která zpráva je právě rovnoběžná s okrajem nádoby.
Zdá se to neuvěřitelné, ale na podobném, i když maximálně zdokonaleném principu, dokázaly mezi sebou římské legie komunikovat na vzdálenost 150 kilometrů, mezi pobřežím Severní Afriky a ostrovem Sicílie.
