Když v Cimrmanově hře České Nebe řeší, kdo ze slavných Čechů by měl sedět v české nebeské komisi (Cimrman bohužel ještě „žije“), není to úplně jednoduché. Postava Jana Husa nenechá na nikom nit suchou. Jmen, která by ho rozžhavila do běla, je ale v českých dějinách mnohem víc.

Tvůrci hry zároveň předbíhají dobu, ve které se hra odehrává. V druhé půlce 19. století má totiž to „české“ přednost před vším. O prohřešcích se nemluví, kvalita je na úkor faktu, když je nějaké dílo napsáno česky.

Je to doba, která dává vzniknout tatíčům, miláčkům i vůdcům národa. A pokud je někdo zrádce národa, není to kvůli obyčejným hříchům. Dost se toho schová. Třeba jako u velkého obhájce češtiny, díky kterému se nemluví německy – u Bohuslava Balína (1621–1688).

Milovník písmenek

Když se narodí, svět pozvolna začíná stravovat požár třicetileté války. ale volání polnice nevyslechne. Jako kluk si možná na vojáky hraje, ale není příliš zdravý. Párkrát je jeho stav tak vážný, že rodičům nezbývá nic jiného než modlitby.

„Svatá Bohorodičko, panno Marie, zachovej mému synáčkovi život,“ prosí na kolenou matka, ruce sepjaté před sebou.

„Když ho ušetříš, zaslíbím ho pouze tobě a slibuji, že nebude nikdy patřit nikomu jinému.“ Panna Marie její volání vyslyší – vyléčení je obecně považováno opravdu za zázračné – a malému Bohuslavu je v ten okamžik pevně nalajnována jeho kariéra.

Už jako chlapec si rád čte. Když dostane do rukou slavnou Hájkovu kroniku českou, je naprosto uhranutý. Není divu. Kniha je plná napínavých příběhů, plná dobrodružství a napětí, které ne vždy odpovídá skutečné historii.

V sedmi letech má Balbín tuhle knihu přečtenou třikrát. V patnácti letech se pak stává novicem. Matčin slib bude naplněn. Nakonec zakotví u jezuitů. Působí jako misionář a zejména pedagog. „Je skvělý učitel,“ spokojeně pokyvují hlavami jeho nadřízení.

„Je svědomitý a pečlivý a má neobyčejné znalosti!“ Ale už v roce 1661 přichází průšvih.

Protože miloval příliš český jazyk

Balbín je v tomto roce zbaven oprávnění pracovat s mládeží. „Bratr Balbín by měl být z řádu vyloučen!“ přichází dokonce dopis od samotného představitele Tovaryšstva Ježíšova.

Obrozenci, pro které boj za češtinu a vlast je tím nejdůležitějším, nemohou vidět nic jiného než útlak zlého mocnářství. „Nesmí učit, protože učí český jazyk a české dějiny,“ shodují se. Ale samotné prameny nejsou tak jednoznačné.

Existuje totiž ještě jedno vysvětlení: „Miluje nejenom češtinu, ale i studenty, kterým tyto znalosti předává.“ Balbín s chlapci ze semináře tráví velké množství času, vymýšlí různé aktivity. Ale možná to není jen láska ke vzdělávání.

Vzhledem k tomu, že zákaz pedagogické činnosti a zákaz trávení času se studenty se opakuje, nejde o jeden přešlap. Stín pak padá na celý jezuitský řád.

Znouzehistorik

Protože nesmí učit, tráví většinu času v archivu a ve skriptoriu. Z učitele se stává historik. Teprve tady se jeho příklon k českým dějinám stává problémem. „Nenechám své texty cenzurovat, nechci zamlčovat pravdu,“ stojí si za svým.

A tak je převelen z Prahy do Klatov, aby si stál za svým někde, kde nebude tolik překážet. Latinsky pak vydává texty věnované obraně českého jazyka a velké množství dalších textů.

Stává se tak vlastně takovým praotcem obrozenců, částečně jen proto, že milovat písmenka není tak nevhodné jako milovat malé chlapce.