Stoly se prohýbají pod jídlem, melodie harfy a panovy flétny lákají k tanci. Bohyně svornosti Harmonia si právě bere za manžela prvního thébského krále Kadma.
Zrak nejvyššího z olympských bohů, sukničkáře Dia, bloudí ke krásné Démétér, dceři titána Krona a jeho manželky a sestry Rheie. Bohyně plodnosti země a rolnictví má ale oči jen pro jeho syna, Íasióna.
„Pojď,“ vyláká ho mimo svatební hýření, do čerstvě zoraných polí. Tam, na lepivých hroudách temně hnědé zeminy, stvrdí svou vzájemnou vášeň. Když se vrátí, Diovi okamžitě dojde, k čemu došlo. Na Déméteřiných hýždích totiž zůstane čerstvý flek od hlíny. Íasióna vzápětí zabije bleskem…

Na poli počatý Pluto
Démétér časem porodí pohrobka Pluta, boha bohatství. Nešťastného Íasióna si Řekové připomínají agrorituálem plodnosti v podobě tří brázd v poli.
Konec starého a začátek nového roku je ale neodmyslitelně spojen i s titánem Kriem, jehož rodiči jsou Úranos a Gaia. Ten stojí za pozornost z bizarního důvodu: Ze všech titánů je tím nejméně nápadným.
Zapojí se sice do desetileté války proti olympským bohům, takzvané titánomachie, nicméně neučiní nic výrazného a nakonec je svržen do Tartaru. Sluší se poznamenat, že ve starověkém Řecku panuje s kalendáři pořádný zmatek.
Vždyť ten původní má jen 10 měsíců čítajících přibližně 30 dní. Každý z městských států má navíc svůj vlastní, založený na měsíčním cyklu, ale i náboženských svátcích. Číselný systém je coby první známka sjednocení přijat až ve druhém století před Kristem.
