Někdy můžeme při toulkách u řeky zahlédnout na nízké větvi nebo v rákosí klubíčko duhy. Přesně tak totiž vypadá ledňáček říční. Tento barevný ptáček jen o málo větší než vrabec má zajímavý život.
Je skvělý lovec, klasická hnízda si vůbec nestaví a jeho trpělivost bychom mu mohli opravdu závidět!
Když se člověk prochází kolem řeky nebo klidného rybníka, většinou netuší, že v jeho blízkosti sedí jeden z nejkrásnějších ptáků Evropy.
Ledňáček říční, malý drahokam s peřím jako z palety excentrického malíře, patří k nejbarevnějším zvířatům, jaká u nás vůbec žijí. I když je na světě okolo devadesáti různých druhů ledňáčků, pouze tento hnízdí v Evropě.
Má však obrovské celosvětové rozšíření a vyskytuje se kromě většiny evropského území také v Asii či v Africe.

Pán bleskového lovu
Ledňáček říční je mistr jemných nuancí. Jeho tyrkysová záda se na slunci mění do různých tónů, takže někdy působí jako čisté zlato s modrým nádechem, jindy jako zářící duha. Není to náhoda. Peří ledňáčka nebarví pigmenty, ale optický efekt:
světlo se láme na mikroskopických strukturách a vytváří neuvěřitelně syté barvy. Díky tomu působí jako skutečný šperk české přírody. A přesto ho většina lidí viděla doslova jen letmo.
Když totiž vyrazí za kořistí, je rychlý jako šíp, připomíná modrozelený záblesk nad vodní hladinou. I když měří jen kolem 16 až 17 centimetrů, je to neúprosný lovec. Sedí tiše na větvi nad vodou a trpělivě sleduje dění pod hladinou.
Jakmile zahlédne malou rybku, šipkou se vrhne střemhlav dolů. Voda se jen rozstříkne a vmžiku už je zpátky na větvi s kořistí v zobáku.

Domov vyhloubený do hlíny
Má k tomu perfektně uzpůsobené tělo: velké oči umí skvěle zaostřit i přes lom světla ve vodě, křídla zase umožňují rychlý start i manévrování nad hladinou. A i když ryby tvoří většinu jeho jídelníčku, nepohrdne ani vodním hmyzem nebo drobnými obojživelníky.
Málokdo přitom tuší, že ledňáčci nežijí v hnízdech mezi větvemi. Vybírají si strmé hlinité břehy, do nichž vyhrabávají dlouhé chodby, které jsou někdy až metr hluboké. Na jejich konci je malá hnízdní komůrka, kde vyvedou mláďata.
Oba rodiče pracují jako tým, protože se střídají při krmení a během dne naloví i desítky malých rybek, aby mláďata rostla jako z vody. Ledňáček si své hnízdiště hlídá s velkou důsledností.
Samci jsou sice teritoriální, ale jejich střety bývají většinou krátké, hlasové a spíše symbolické. Ostré výkřiky a prudké výpady nad hladinou stačí, aby se soupeř stáhl.

Ahoj, dáš si rybu?
Než k nakladení vajec a vyvedení mláďat dojde, musí si sameček samozřejmě najít partnerku. Námluvy probíhají na jaře. Samec přistoupí k samici s rybou v zobáku a pokusí se ji nakrmit. Pokud neuspěje, rybu prostě sní sám.
Někdy musí tento postup několikrát zopakovat, než se na něj usměje štěstí. Přestože působí jako stvoření z pohádky, život ledňáčků není jednoduchý. Jsou citliví na čistotu vody a na úbytek vhodných břehů k hnízdění.
Každá regulace řeky, betonové nábřeží nebo intenzivní zásahy do přírody ho mohou připravit o domov. Naštěstí se mu v posledních letech u nás docela daří a to hlavně tam, kde se řeky nechávají přirozeně meandrovat a voda se neznečišťuje.
I tak ale potkat ledňáčka je vždycky malý zázrak. Chce to ticho, trpělivost a kus štěstí.
Víte, že…
… ledňáček má dokonale aerodynamický tvar zobáku? Inspiroval podobu přední části některých typů japonského rychlovlaku Šinkansen.