Být hlavou státu může být občas poněkud riskantní práce. I korunovaná hlava totiž může padnout k zemi. A někdy doslova, jak by mohly vyprávět pamětí mistrů popravčích. Na vlastní hlavu to zjistí například irácký diktátor Saddám Husajn.
Vrah, který jako mladík zabije svého učitele, podaří se mu dostat do vrcholné politiky a jako diktátor dovede zemi na pokraj rozvratu terorem, válkou s Íránem a vpádem do Kuvajtu.
To je ve zkratce kariéra Saddáma Husajna (1937–2006), která končí 13. prosince 2003 u městečka Daúr, kde se téměř půl roku skrývá v jámě vykopané ve sklepě jednoho domu.
Dlouhý proces s jasným koncem
Před soudem je obviněn z genocidy, vražd a týrání civilistů. Po celou dobu veškerá obvinění popírá a prohlašuje se za oběť amerického komplotu. Proces se táhne až do 5. listopadu 2006, kdy je shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením.
Spolu s ním také jeho nevlastní bratr Barzán Ibráhím Tikrítí (1951–2007) velící tajným službám, a bývalý předseda revolučního tribunálu Avád Ahmad Bandár (1945–2007). Po zamítnutí odvolání je poprava nařízena na 30. prosince.
„Žádám, abych byl jako voják zastřelen,“ obrací se Husajn na soud, ale ten jeho žádost zamítá. Čeká ho provaz.
Cestu k šibenici provází urážky
Při východu slunce tedy, kolem 6 hodiny ráno. K šibenici jde klidně, vyrovnaně, přesto se strachem, který má patrný ve tváři. Když se mu popravčích pokusí nasadit kápi, odmítne ji. Poprava však zdaleka neprobíhá klidně.
„Jdi k čertu!“ křikne kdosi z přihlížejících. Přidají se další, včetně některých dozorců. Začnou se padlému diktátorovi posmívat a urážet ho. „Tohle má být statečnost Arabů?“ odpovídá posměšně Husajn.
Prokurátor Munkith al-Farún na konec musí pohrozit přerušením popravy. Když se situace uklidní, navlečou Husajnovi oprátku. Ozvou se modlitby a poté se otevírá propadliště.
Sadám je se zlomeným vazem mrtev, přesto visí v oprátce ještě deset minut, než ho lékař prohlásí za mrtvého. Většina přítomných výská a tančí.
