Skla v oknech se zatřesou. Žena přeruší hovor a skrz vyleštěné okenní tabulky se zlostně zadívá na železniční trať. Mluvit teď nemá smysl, nebylo by jí přes ten hluk pořádně rozumět.
Rychlovlaky jsou perlou Japonska, ostatně je to první stát, který je zavede pro osobní dopravu. Na trati Tóhoku zvládnou rychlost až 320 km/h. Jenže z měst i vesnic se kupí stížnosti na hluk, který způsobují. Šinkansen musí být tišší a efektivnější!
Nelehký úkol přistane na stole řediteli technického rozvoje. Inženýr Eiji Nakatsu má o čem přemýšlet. Nejraději tak činí při své oblíbené relaxační aktivitě. V jemném šumu přírody pozoruje ptáky…
Rychlejší, tišší i méně hladový
16metrové tělíčko ledňáčka zajede do vody pro vyhlídnutou kořist. Eiji Nakatsu ten výjev pozoruje div ne s posvátnou úctou. A pak to přijde. Ledňáček je tichý lovec, hladinu prorazí jako nic – s minimálním zvukem a žádným gejzírem kapek po okolí.
Kouzlo tkví ve tvaru jeho zobáku. A přesně takový musí mít Šinkansen! A vážně. Nakatsu projektuje čumák rychlovlaku podle modrého ptáčka s oranžovým bříškem.
Rychlovlak díky tomu bude ještě o 10 % rychlejší, spotřebuje o 15 % méně elektřiny a v obydlených oblastech se udrží pod požadovaným hlukovým limitem hluku 70 dB.
