Rakouský biskup Alois Hudal patří k nejkontroverznějším postavám poválečných dějin. Zatímco veřejně hlásal křesťanské hodnoty, v zákulisí pomáhá nacistickým zločincům prchat z Evropy. Prý jenom „pomáhá bližním“.

Strůjce holocaustu Adolf Eichmann (1906–1962) se ještě pět let po skončení války zdržuje v Německu pod falešnou identitou. Potom mu rakouský katolický kněz Alois Hudal (1885–1963) pomůže získat dokumenty pro vycestování do Argentiny.

Podle stejného scénáře mizí i Mengele. Na jih Ameriky se Eichmann dostane v červenci 1950. Posílá pro svoji rodinu. Buduje si dům, dostává se na vyšší pozici ve zdejší pobočce automobilky Mercedes-Benz. Podobné příběhy zažili i další nacisté, i když ne tak zvučných jmen.

Šlo o více organizací

Dříve se zmiňovala hlavně tajná nacistická organizace ODESSA. Ovšem pátrání historiků odhaluje jiná fakta. Nešlo o centralizované akce, jak se předpokládalo a účastnilo se jich více organizací.

Když rakouský historik Gerald Steinacher (*1970) bádá v archívech, zjistí, že jim pomáhal Vatikán a Červený kříž. Většina cest do zámoří vedla přes Itálii a přičinili se zejména katoličtí duchovní.

Nejenom Hudal, ale třeba i chorvatský kněz Krunoslav Draganović (1903–1983). Kromě Mengeleho a Eichmanna Hudal pomůže na jih Ameriky také Franzi Stanglovi (1908–1971), veliteli koncentračního tábora Treblinka nebo Priebkemu.

Zajišťoval doklady

Sám Hudal se netají se svými aktivitami:

„Cítil jsem se po roce 1945 vázán povinností veškerou svou charitativní činnost zaměřit na pomoc někdejším národním socialistům a fašistům, zvláště tak řečeným »válečným zločincům«,“ napíše dokonce ve své knize Římské deníky.

Co bylo jeho úkolem? Obvykle zajistil nacistům falešné doklady, aby měli cestu z Německa otevřenou. Údaje, kolik nacistů do Jižní Ameriky uteklo, se liší, uvádí se, že to mohlo být až 9000 lidí.