„Táhni!“ loučí se James se svým o 10 let mladším bratrem Benjaminem. Namísto zamávání ho vyprovodí kopancem. A mladík jde… nejdřív do New Yorku, pak do Filadelfie a poté až do Londýna.
Benjamin Franklin (1706–1790) pozná všechny jejich podoby sourozeneckých vztahů – narodí se do nemajetné rodiny výrobce mýdel Josiaha Franklina jako 12. dítko ze 17. Má se vyučit u otce, raději ale zběhne k bratrovi, který je knihař a knihkupec.
Tady je jak ryba ve vodě. Dokonce začne publikovat pod ženským pseudonymem Silence Dogoodová. Jenže Benjaminovy schopnosti předčí okolí. A když „malý brácha“ dokáže víc, než vy, může se zrodit žárlivost. James Franklin bratra zbije a zapudí.
Šachista si vystačí
Z Anglie se Benjamin v roce 1726 vrací do Filadelfie. Otvírá si tiskárnu, knihkupectví a papírnictví v jednom. Naučí se řadu jazyků.
A to i díky vášni pro šachy, kvůli kterým založí jeden z prvních kroužků v USA. S kamarádem mají úmluvu, že se poražený musí naučit nazpaměť dlouhý text v italštině. K tomu vydává časopis Pennsylvania Gazette. Na všechno stačí sám:
Dělá dodavatele papíru, zhotoví záhlaví, píše, sází články i vybírá příspěvky autorů. A protože je náměstkem poštmistra ve Filadelfii, zvládá i expedici. Pennsylvania Gazette – pod jménem The Saturday Evening Post – vychází coby dvouměsíčník dodnes.
Založí… všechno!
Jeho hvězda stoupá. Od 42. narozenin nemusí pracovat a věnuje se výzkumu. Krom toho iniciuje otevření Pensylvánské univerzity, založí veřejnou knihovnu, nemocnici a zavede pravidelný úklid ulic.
Podílí se na přípravě Deklarace nezávislosti Spojených států a také ji podepíše. Pokud by se zdálo, že toho dělá málo, vydá se ještě do Francie vyjednat dohodu o materiální pomoci koloniím v boji za nezávislost. Po návratu ho vítá senátorské křeslo za Pensylvánii.
Popravený krocan
Že by to na jeden život stačilo? Jemu ne. Podílí se na vypracování Ústavy, bojuje proti utlačování černochů a zkonstruuje armonicu, hudební nástroj ze skleněných zvonků, který si zamilují Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) a Ludwig van Beethoven (1770–1827).
Hlavně se ale zapíše do dějin výzkumu elektřiny. Leidenské láhve jsou novinkou a vědec po nich nadšeně sáhne. Zjistí, že elektrické fluidum může být kladné nebo záporné. A roku 1747 vykoná zřejmě vůbec první popravu elektřinou. Obětí se stane krocan…
Na jiskřící stopě
Můžeme o Benjaminu Franklinovi říci, že objevil elektřinu? Ne. Jeho experimenty ale značně rozšíří to, co o ní víme. Za termín „elektřina“ ale vděčíme anglickému lékaři Williamu Gilbertovi (1544–1603). Odkdy má tedy lidstvo ponětí o její existenci?
Již staroegyptské texty z roku 2750 př. n. l. se věnují elektrickým úhořům (či možná pasumcům elektrickým). Zájem přetrvá až do slovutných dob Říma.
Filozof Plinius starší (23–79) i lékař Scribonius Largus (asi 1–50) popisují znecitlivující účinky těchto ryb a znají také vodivost předmětů. Filosof a vědec Thalés z Milétu (asi 624–548 př. n. l.) pro změnu experimentuje se statickou elektřinou.
A sluší se zmínit i kontroverzní „bagdádskou baterii“ datovanou do let 248 př. n. l. až 225 n. l.
Franklin vs. Diviš: Kdo byl první?
Kdo je vynálezcem hromosvodu? Roku 1754 ho ve své farní zahradě v Příměticích u Znojma vztyčí premonstrát Prokop Diviš (1698–1765). Ve světě ale uslyšíme, že autorem hromosvodu je Benjamin Franklin.
Ten ale hromosvod jako takový postaví až roku 1760 ve Filadelfii. V červnu 1752 se Franklin pustí do slavného pokusu s dětským drakem. Pouští ho za bouřky na konopné šňůře se zavěšeným klíčem. Vlákna šňůry se zježí. Když se dotkne klíče, přijde jiskření.
Představu Franklina držícího draka, do kterého udeří blesk, vědci zpochybňují. Zásah by pravděpodobně nepřežil. Drak jen zachytí elektrické náboje bouřky.
